Jdi na obsah Jdi na menu
 


XI. kapitola: Rytíř a Dáma

31. 1. 2011

 

XI.: Rytíř a Dáma

 

Vader se sesul k zemi. Dýchání najedou bylo obtížné a on pod nohami cítil chvění...

"Vybuchne to... Luku," zašeptal a chrčivě se nadechl. Teď litoval že nemá respirátor, vlastní plíce ho zrazovaly.

Jeho syn se pomalu zdvihnul. Všechno ho bolelo, dokonce z jeho obleku šel ještě trochu dým, ale dokázal se k němu dostat. Odtáhl ho od zábradlí a nechal ho ať se o něj opře. Pak mu pohled padl na jeho ruku. Zbýval z ní jen pahýl a trčely kousky drátů...

"Mrzí mě to," zamumlal potom, jakoby v roztržení.

"Ne to je v pořádku. Jsi… jsi ty v pořádku, Luku? A Zineé? Neměl jsme čekat tak dlouho, promiň mi."

Luke otevřel ústa a chtěl něco říct, ale přerušil ho jiný hlas.

"To jsi... sakra! Neměl..." Zineé dořekla a rozkašlala se. Klečela opřená o ruce, vlasy jí padaly přes obličej a ramena se otřásala záchvatem. "Doprčic, málem mě... uškrtil."

Vader se pod helmou usmál. Byla v pořádku, pokud mu nadávala, byla v pořádku.

Zavřel oči.

"Utečte, bouchne to tu."

"Zineé, zvládneš to?" zeptal se jí starostlivě Luke.

"Samozřejmě!" zavrčela a potom se zdvihla na nohy. Nešlo jí to tak snadno, ale... "JSEM PŘECE MISTR JEDI!" procedila ještě skrze zuby a dopajdala k nim. "Bouchne to? To abychom odsud vypadli."

"Bouchne to, jestli se Hanovi podaří vypnout ten štít. A mám nejasný pocit, že podaří... potom zaútočí stíhačky..."

"Přednášku z bojové taktiky dokončíme jinde!" utnula ho a pak vzala Vadera pod ramenem. "Třeba na Rytíři, ne?"

"Jo, pokud jsi ho nenechala někde dole."

"Hm… Fajn, čajznu mu i druhou loď. No tak, Vadere, je tu Dáma?"

"Je v hangáru," Vader sípal skoro nemohl dýchat.

"Luku, sundej mu tu masku, nebo se tu udusí!" Společnými silami ho vytáhli na nohy a Luke potom otci sundal helmu. Speciálně upravenou, bez respirátoru. "A pokus se laskavě neudusit, než tě dostaneme pryč, jo?"

"Mám pocit..." Luke se na chvilku zarazil a potom je začal oba táhnout pryč.

"Co je sakra?!"

"Mám pocit, že ten štít už není aktivní!"

"Není," řekl Vader, který na chvíli zvedl hlavu.

 

Z posledních sil je provedl chodbami Hvězdy až do hangáru k Dámě a otevřel ji. Dal Zineé přístupové kódy a pak se zhroutil na zem vedle přístrojů.

"Když tak jí pomoz, Luku," zachrčel a pokusil se vehnat do plic víc vzduchu, ale císařova Síla si s jeho tělem pohrála zle.

Zineé už seděla na místě hlavního pilota a mračila se.

"Přístupové kódy! On mi dal přístupové kódy! Myslí si snad, že jsem tak strašně moc blbá?! NEMYSLÍŠ SI, VADERE, ANAKINE, ČI JAK SE VLASTNĚ JMENUJEŠ, ŽE UŽ JE DÁVNO ZNÁM?!"

Zdvihla Dámu do vzduchu a zamířila k výletu z hangáru. Bylo to natěsno. I její malé vnímání změn okolí zaznamenalo, že se Hvězda Smrti zmítá v poslední agónii. A jestli si nepospíší, bude z nich pečínka.

"Ona si poradí," usmál se Luke na otce.

"Hm, jistě," povzdechl si Vader a pak se jen složil na zem, jak loď zrychlila. Věděl, že Zineé je dobrý pilot, že je odtamtud dostane. Že ti dva budou žít a to bylo správné.

„Obi-Wane...“

Jak, oni dva budou žít, ty žiješ také, milý příteli. Jsi naživu, Anakine.

„Už jsem nevěřil. Jen jsem chtěl… zachránit je... mistře.“

Nevěřil, ale stalo se. Zachránil jsi je. Ale hlavně sebe, Anakine, víš o tom? Zachránil jsi hlavně sebe… Vrátil ses. Teď už ses opravdu vrátil.

Vader, kdysi, a teď opět Anakin Skywalker, se usmál a pak jen zavřel oči. Svět kolem něj dostal svůj řád a on se cítil tak unavený. Jako po noční můře, která trvala dobrých dvacet let. Nekonečná doba…

"Tati?" poklepal mu Luke na rameno a rozepnul mu oblek. Strašlivá černá masa plastu, biomechaniky a všeho možného. Měl z ní skoro husí kůži. "Tati, probuď se, měl bys to shodit."

Probral se a s jeho pomocí z té černé kombinézy dostal. Na palubě Dámy bylo i jiné oblečení. Takové, které se podobalo tomu, co nosil kdysi jako Jedi. To si oblékl a pak se ztěžka posadil na lůžko, co bylo v zadní části lodi.

"Nevypadáš dobře," poznamenal Luke, zatímco se přehraboval v lékárničce a tvářil se docela zmateně. Ale nakonec přece jen našel injekci s výživou. "Jak je ti?" To už seděl vedle něj a dezinfikoval místo vpichu.

"Hm, jako někomu kdo dostal plný zásah proudem a přežil to. A co ty? Jsi v pořádku?" Vader se opřel o stěnu za lůžkem a zavřel oči.

"Jako někdo, kdo dostal plný zásah proudem," pousmál se Luke chápavě a bodl mu dávku výživy. Druhou si vzal sám a potom se opřel vedle otce. A najednou se rozesmál. Rozchechtal naprosto blaženým, uvolněným smíchem člověka, který prošel peklem a nemůže uvěřit, že je naživu, že je to všechno za ním... Smál se a z očí mu tekly slzy.

Vader se vedle něj jen usmíval a pak ho prostě objal. Nevěděl proč to dělá, ale udělal to rád. Objímal ho, držel a Luke? Ten objetí opětoval

Drželi se jak ztracené děti, dokud raketa nezpomalila, že téměř visela ve vzduchu.

"Tak se ukažte vy dva... Vy teda vypadáte," zkonstatovala je Zineé jedinou větou. Stála ve dveřích kajuty, jednu ruku podepřenou v bok. A dívala se na ně jako na cvoky.

Luke po ní střelil pohledem a pak zašeptal otci do ucha: "U Síly, je... nádherná..."

Anakin se na ni podíval a pak si povzdechl.

"Ano, je nádherná." Nic víc říct nedokázal. A možná ani nechtěl. Byla taková a byla pro něho moc mladá. Vždyť mladík, co svíral v náručí byl jeho syn a byl asi jen o pět let mladší.

"To mě podrž. Naděje Řádu a Ničitel Řádu se tady objímají jak trubky... Vás tak vidět ostatní, potrhali by se smíchem," přidřepla si k nim s lékárničkou na kolenou. "Výživu jste si vzali, bezva? Tak od čeho tu potom jsem?" zavrtěla hlavou. "Tak jo, který z vás je na tom hůř?"

"Luke."

"Táta."

"Vy dva se nedohodnete?"

"Je mladší a dostal moc."

"Je starší a hodil ho do tý šachty."

Podepřela si hlavu, jakoby nehlasně říkala, zač mě trestáš, ty nahoře, ať jsi kdokoliv.

"A s tebou Císař praštil o stěnu, že to zadunělo!" přisadil si Luke.

"Jo, zhruba v polovině vašeho vystoupení jsem byla při vědomí, jen se mi nechtělo hýbat. Pojď sem," přitáhla si ho za ruku. "Jsi mladší, víc toho sneseš a jsi jinak absolutně zdravý. Na tobě toho tolik nebude..." Prohmatala mu ruce a potom i lebku.

Luke skutečně až na ten otřes vypadal dobře. Skoro žádné odřeniny, jen několik spálenin od blesků a ten štěněčí pohled… Ano, to asi bylo nejvážnější.

"Vážně ti nic není?" zeptal se potom a neohrabaně ji pohladil.

"Jsem v pořádku. A jako tvůj mistr ti teď okamžitě nařizuju, aby sis vzal něco k jídlu, nebo bude zle!" Trochu výhružně nakrčila nos a potom do něj jemně strčila. "Tak padej, padawane."

"Ano, mistře," zapitvořil se a zmizel z dohledu.

Zineé se sklonila k Vaderovi, který na ni koukal zpoza přivřených víček.

"A co s tebou?"

"Co by? Do starého železa?"

"Kuš!" zamračila se a potom mu přejela dlaněmi po ramenou a pokračovala na prsa. "Ty tvoje plíce, ty mi dělají starosti..." Na okamžik zavřela oči. "Ale zdá se, že ačkoliv jsi nezodpovědný blázen, někdo nahoře tě musí mít sakra rád. Není to tak strašlivé..."

"Maska?" nadhodil.

"Ale houby. Když říkám, že to není strašlivé, tak to není strašlivé."

"Díky, už jsem se bál, že skončím na respirátoru."

"Ale houbeles, nebál jsi se. Ani umřít si se nebál."

"Možná, že ne.."

"Ještě řekni, že jsi s tím počítal a na základě tohoto jsi to chtěl..." Protočila oči v sloup.

"No... tak trochu..."

Jen si tiše povzdechla, znělo to jako zasténání.

"Anakine, zkus uvažovat taky trochu jiným směrem, než je klasická šablona všech hrdinů, obětuju se pro blaho ostatních, ok? Fajn a teď si sedni. No tak... Výborně." Stáhla z něj vrchní část tuniky, až zůstal jen ve volné haleně. Potom mu přiložila ruce na hrudník a zamračila se ve vrcholném soustředění.

"Nerada funguju jako průtok, ale když se nedá nic jiného dělat..."

Chtěl něco namítnout, ale to už do něj narazila Síla.

Nestačil ani vyjeknout. Nestačil nic. Jen se víc opřel o zeď za svými zády a zavřel oči.

Nemusíš to dělat, Zineé…

Ale musím.

Proč?

Už mu neodpověděla. Jen cítil jak se v něm hojí všechna zranění způsobená Císařem a jeho mocí. Každá poškozená tkáň, včetně jeho plic, které na tom pořád nebyly nejlépe. A pak to najednou ustalo. Cítil se vyčerpaný jako po obrovském přívalu adrenalinu, jako po závodě, který o fous vyhrál...

A pak to najednou ustalo.

Složil se na lůžko, jako by byl hadrový panák a ona také. Ani pořádně nevnímal, že ji snad instinktivně objal a přitiskl k sobě.

Svět se zhoupl a on… padal.

 

* * *

 

"Tati, tati!" Někdo mu třásl ramenem. Jestli uplynulo pár minut, nebo několik hodin, to nevěděl. "Tati!" zaklepal s ním znovu Luke nemilosrdně. "Tati, prober se. No tak... Nemáš spát, haló!"

"Co? Co se stalo?" Skywalker otevřel oči a zadíval se na svého syna. "Co se stalo, Luku?" A kde je Zineé?"

"V pilotní kabině. Leje do sebe už páté kafe a ty podle ní nemáš spát, jinak tě bude bolet hlava a celé tělo. Jinak taky říkala, že je to normální, že tělo potřebuje chvíli na vzpamatování, ale nemá se to přehánět. Ještě něco potřebuješ vědět?"

"Ano, co se stalo," opakoval Vader trpělivě.

"Hm, říkala něco o průtokovém kanálu a kvantech Síly," pokrčil Luke rameny.

"Myslím, že ani víc nepotřebuji vědět. Jak vypadá situace na planetě?"

"Dobře, porazili jsme je." Luke se jen usmál. Bývalý lord ze Sithu si povzdechl.

"Doufám, že to Piett a Vers přežijou."

"Tati, povstalci nemají v úmyslu vraždit," zavrtěl Luke hlavou. "Pokud k tomu nebudou donuceni, nebudou bojovat. Aliance chce jít mírovou cestou... Dohodnout se. Bude záležet jen na nich, jak tu dohodu přijmou..."

"Bojí se. Mnozí z těch vojáků mají strach, že je postaví před soud, že se bude zabíjet. Žili celou dobu pod Impériem a jeho mocí. Nedokáží si představit pro sebe svobodu."

"Tati, ale..." Luke si jen povzdechl. CO říct? Že soud by byl spravedlivé řešení? Že nikdo není bez viny, že se mohli vzbouřit? Pak by otec logicky namítl, že v první řadě by měl před tribunálem stát on. Když už Císař nežije, je on vlastně největším viníkem. "Jsem si jistý, že Aliance udělá všechno, aby se předešlo ztrátám na životech. Opravdu. A pokud bude v mých silách tomu napomoct..." Trochu se usmál. A potom náhle změnil téma. "Chtěl bych se ti omluvit."

 "Za co?" Anakin nadzvedl obočí. Dost charakteristické gesto, jak si Luke stačil už povšimnout.

"Já... Kvůli Zineé... Neměl jsem to říkat. I když je to pravda. JE nádherná."

"Proč ne, je to pravda a tobě se líbí Je to jen… logické, nic víc."

"Jenže miluje tebe."

"Nemyslím si," Vader uhnul pohledem

"Proč ne?" oponoval Luke. "Proč si to nemyslíš?"

"Jsem… moc starý."

"A já zase moc mladý. Je starší než já, navíc je to můj Mistr." Luke zavrtěl hlavou a zasmál se. "A ty jsi neviděl, jak se na tebe dívala, že ano?"

"Ne… neviděl."

"Takhle se na mě nikdy nedívala. Ani na mě, ani na nikoho jiného..."

"A co Lando?"

"Lando je jen starý přítel. A já jen štěně."

„Já, myslíš že se ji líbím?“ Anakin se najednou zatvářil tak nejistě, až měl Luke problém spojit si ho s tím černým nepřítelem.

"Hm, a proč se jí nezeptáš sám?" odtušil po chvilce, kdy se jen tiše pozorovali.

"Já... nevím..."

"To je potom špatný," Luke ho pošťouchnul. A v tu chvíli sebou loď trhla dopředu a on se na otce zhroutil. "Co to...?!"

"Pardón! Nezvládnutý manévr!" houkla Zineé z pilotní kabiny.

"Jak to zacházíš s mou… S tou lodí!" opravil se rychle a zamračil se. "S tím nemůžeš lítat jak s nějakou republikánskou rachotinou z éry před sto lety. Tohle je citlivej stroj!"

"A jak jsi ty zacházel s mojí ubohou lodičkou!" odsekla mu. "Lepší stroj ve vesmíru nebyl a tys z ní udělal tak akorát náhradní součástky! A mě budeš něco říkat o citlivejch strojích, jo?!"

"Tvoje loď..." Vader na ni namířil prst. "O tvojí lodi bych se radši nezmiňoval!"

"Moje loď, co?!" Menší zachvění, jak řízení přepnula na automatiku a zároveň nechala letoun viset v prostoru. Pak se objevila v zadní kajutě. "Moje loď co? Je zdemolovaná! Díky tobě!"

"Tvoje loď je součástí vesmírného prachu díky tobě! Byla to pašerácká loď!"

"Ehm," udělal Luke a diskrétně se odplížil k řídicímu pultu.

"Ovšemže to byla pašerácká loď! Ale stejně si trvám na tom, žes tenkrát neměl jedinej důvod mě zajmout a ještě mi ji zničit! Nic jsem ti nenarušila, žádnou pitomou válečnou zónu!"

"Bylas pašerák, znáš výnosy proti nim!"

"Které jsi ty tak snaživě dodržoval, že?! Tak proč jsem neskončila ve vězení?!"

"Tohle není fér!"

"Někdo se tu snad někdy choval fér?" vypálila další ránu. "A omyl! Já ještě pořád jsem pašerák!"

"Chceš mi říct, že to tu mám prohledat?"

"A kdo je tu hledaný válečný zločinec? Kterého já pašuju na Endor?"

"Ermmm." Vader se zatvářil vztekle a bezmocně. Sebekontrola mu po těch letech, kdy ovládal jen to dobré v sobě, zrovna moc nešla. "Jo dobře, já… Ale já neměl v plánu odtamtud vypadnou. To vy dva jste byli tak... umanutí, že teď mě budou hledat po celém... Celé Republice!"

"Ó, tak pán měl v úmyslu ze všeho vyklouznout a nechat všechnu hnusnou práci na nás. No já padám," umně se zapotácela. Pak na něj namířila pomyslnou zbraní. "Tak s tím nepočítej ani omylem. Přinejmenším máš povinnosti jako rodič. A to ti upřímně nezávidím," ušklíbla se.

Luke přehodil automatiku zpět na ruční řízení a řekl si, že toho plutí vesmírem jen tak pro srandu Jediům bylo už dost. Zvláště když Endor byl jen co by kamenem dohodil. TIE vyrazila. A Zineé neudržela rovnováhu.

Byla by spadla, kdyby ji nezachytil do náruče a pak sám narazil na stěnu.

"Luku!" vykřikl, ale znělo to spíš jako pokárání. "Tohle že je můj syn? Vždyť to ani pořádně lítat neumí!"

"Jen zkouším co tahle kráska dovede!" ušklíbla se jeho ratolest. "A taky už mě tohle visení v prostoru fakt nebaví. Kus pod náma je Endor a vy se chcete zdržovat tady?"

"Souhlasím, tvůj otec je divnej," Zineé se uchechtla.

"Použil množné číslo," oponoval jí Vader.

"To jsem neslyšela," odpálkovala ho hbitě.

"Nechceš slyšet věci, co se ti nehodí, že?" Vader se usmál, ale stále ji držel. "Tak jemně Luku, jako… jako s jemnou lodí."

"Nebo jako s krásnou ženou, co?"

"Tak to mi vysvětli, padawane!" ohradila se Zineé. "Asi jsem natvrdlá..."

"Jak může být můj syn tvůj padawan?!"

"A proč by nemohl?!"

"No..."

"NO?"

"Dobře, souhlasím."

"Třeba proto, že já jsem poslední oficiální Mistr Jedi? A on a jeho sestra jsou poslední oficiální kandidáti na Jedie..." Lehce se ušklíbla. "Jen by mě fakt zajímalo jak to myslel. Zacházet s ženou jako s lodí?"

"Něžně, asi tak to myslel."

"Ach, tak v tom případě tu ženu lituji. Jestli s ní bude zacházet tak něžně jako s touhle lodí, vůbec jí nezávidím." Pořád se neměla k tomu, aby se zdvihla. "Mimochodem, jak je?"

"No, já taky."

"Vadere, ptala jsem se jak je!"

"Dobře, opravdu..."

"Mezku," odsekla a potom vstala. "Jdu přistát, než nás to tvoje štěně někde vyklopí..."

"S tímhle přistávám já."

"Ani náhodou!"

"Chceš se hádat?" podíval se na ni.

"Ne, ale klidně se s tebou poperu!" zazubila se přidrzle. "Bez mečů, jen na ruce."

"To by nebylo fér a s holkama se neperu!"

"Najednou jsem holka? Ale s mečem ti to nevadilo!" ohradila se.

A Dáma znovu poskočila, takže ji znovu srazila k němu do náručí.

"Opatrně!" ozvalo se unisono.

"Pardón!"

"Vzlítla jsem s ní, mám právo přistát," zašeptala Zineé s obličejem jen kousek od toho jeho.

"Já o tom nepochybuji, ale pak si toho padawana naučíš lítat, jasný?"

"Proč mám pocit, že žárlíš...?" zeptala se tiše.

"Na koho?"

"Na něj? Na mě?"

"Nežárlím!"

"Kecáš!" ucedila skrze rty a vyškubla se mu. To už přistávali na Endoru. Jakmile dosedli, objevil se Luke.

"Už jste se dohodli, co provedeme s Vaderem?"

"Myslíš se mnou?"

"Ne, myslím s tvým oblekem."

"Byl to Jedi… A Sith, co pohřební hranice?"

"Souhlasím," usmál se Luke.

"Dobře a co já? Přeci se tam jen tak nemohu zjevit. Poznají mě?"

"Opravdu? Kolik lidí tě zná bez masky?"

"No... Moc ne," přiznal Vader. "Ne moc těch živých."

"Myslím, že ani moc těch živých už ho nepozná, jeho doktor je šikovnej," Zineé poukázala na pár jizev, které měl Anakin Skywalker v obličeji. "Jde o to za koho ho prohlásíme."

"Za dalšího Jedie?"

"To bych neriskovala... Jiný návrh?"

"Potenciální uživatel Síly? Bývalý Obi-Wanův žák, který se nikdy nestal padawanem?"

"Šlo by to. Jméno?"

"Vitpe Kopra!" ušklíbl se Luke.

"Příšerný jméno!Ani náhodou!"

"Vitba Koppr," navrhla Zineé se zjevným pobavením.

"Kam na to chodíte?! Jedno šílenější, než druhý!"

"Tak si něco vymysli."

"Anakin Jin?"

"Bez Anakina. Někomu by to mohlo dojít. Kael Jin?" navrhla Zineé.

Luke přikývl. "To nezní špatně. Kael Jin... To zní doslova jediovsky."

"Hm, mě se to Kael nelíbí..." Anakin se zamračil

"Uch... Ty jsi ale princezna vybíravá," Zineé se otočila na podpatku a otevřela si dveře ven. Vlhký vzduch Endoru na ni dýchl jako nesmírně osvěžující sprcha.

Luke s otcem osaměli.

"Co kdybychom to nechali náhodě? Budu tě představovat jako Jina, bereš?"

"Beru," usmál se Anakin. "Ale jméno Anakin si stejně nikdo nepamatuje."

"To ne, ale chceš to riskovat...?" Luke zdvihl obočí. Pak se spiklenecky usmál a podíval se na otevřené dveře. "Vážně by se mi jako moje nevlastní matka líbila."

"I ty?"

"No co je na tom špatného?"

"Nic, vůbec nic."

"Už jsi jí to řekl?"

"Co?"

"Že jí miluješ..."

"Jak bych mohl?"

"Tak ji to Lando řekne první..."

"Landovi přerazím pracky!"

Potutelný úsměv na tváři vlastního syna. "Hm, já myslím, že bychom měli jít." Jen to dořekl, zvenčí se ozvalo:

"Hej, tak kde jste? To to mám celý tahat sama?"

Oba dva vyběhli a pomohli ji vytáhnout Vaderovo brnění. Nebylo zrovna lehké, až se divili, jak to mohl celé ty roky nosit.

 

"Jak vidím, tak tady už se slaví, skoro..."

"Tak tohle důstojně odbudeme a jdeme se opít, ne?" navrhl Luke a snažil se rozdělat louč.

Zineé s Anakinem zatím spáchali jakous-takous hranici, Anakin ještě navrhl polít ji zbylým palivem z Dámy, aby to líp hořelo. Návrhy proti nebyly.

Ve chvíli, kdy se potom přiblížil Luke s loučí, Zineé si stoupla blíž bývalému přisluhovači Impéria a stiskla mu ruku.

Vidět to brnění hořet byl zvláštní pocit. Minulost...

"Skoro mám pocit, jako bych tam pořád byl," zašeptal Anakin a sevřel její ruku. "Je to divné... tolik let."

"Bude to těžké." Nedívala se na něj a světlo plamenů jí tančilo ve vlasech, přeskakovaly tam jiskry. Vypadala živá. Držela jeho ruku. Cítil jí. Musel být živý. Určitě byl živý...

"Ale zvládneme to," dodala potom a trochu se usmála.

"Musím ti něco říct, Zineé," řekl tiše a sevřel víc její ruku. Jako by se bál.

"Poslouchám..." otočila se na něj.

Luke se díval do plamenů a v očích měl podivně skelný pohled.

"Tohle jsem už věky nikomu neřekl, ale... miluji tě."

"Anakine, já..." Najednou se jí v očích cosi mihlo. Skoro se až bál pojmenovat to.

Zpoza lesa se ozvala živá hudba.

Luke tím směrem otočil hlavu a otřel si z očí neexistující slzy.

"Co takhle jít konečně slavit?" navrhla Zineé tiše, místo odpovědi.

"Půjdeme," řekl a předtím si ji přitáhl k sobě. Políbil ji. "Půjdeme."

Usmála se. Potom sklopila oči a na chvilku vypadala jako stydlivá holčička. Ale nakonec mu uklouzla a když od něj stála v bezpečné vzdálenosti, usmála se zase tak protřele, jak to umějí jen vesmírní pašeráci.

"Doufám, že s sebou Lando vzal zásoby. Mám neodolatelnou chuť se napít!"

Luke ji jen doběhl a popadl za ruku. "Čekají na nás! Tak co tu sakra ještě děláme?!"

"Dva převraty za život, nejsem na to moc starý?" zeptal se vesmíru, ale ten mu neodpověděl. A tak je všechny následoval na paseku, kde se pilo a tančilo. Bylo tam tolik radosti, kterou neviděl tak dlouho. bylo to skoro nakažlivé. Usmál se, když mu jeden z republikových pilotů podal drink.

Chudák, pomyslel si, jistě by to ještě před měsícem neudělal ani náhodou

 

Měl jsem pravdu, že?, otřel se mu o ucho Obi-Wanův hlas. Dovedla tě zpátky... Ta malá, drzá holka to dokázala.

"Měl jsi pravdu, mistře," usmál se Anakin, který seděl bokem a díval se na to hemžení. Měl jsi pravdu…

No, tak oslavuj, Anakine. Máš na to plné právo. A neboj se, ještě se uvidíme. Tak dlouho, dokud ti bude Síla spojencem, budu já tvým rádcem. Přeji ti štěstí...

"Mistře," Anakin se usmál a pak se zadíval do tančícího davu. Uviděl tam Zineé. Zvedl se a pomalu se k ní vydal.

Pak se zarazil na půl kroku, když ní přistoupil Lando a vzal ji kolem pasu. A najednou to cítil. Její dotek, jak mu, vlastně Landovi přejela po paži. Jak se o něj opřela a pomalu se zhoupla boky do rytmu. Lando jí něco pošeptal a ona se zasmála.

On se zamračil. Pak k nim přešel, byl od nich několik kroků, když uviděl její šťastný úsměv. A v tu chvíli by ustoupil čemukoliv, jen když…

"Jen když bude šťastná," zašeptal.

 

"Koukám, že máš dobrou paměť..." zašklebil se nepatrně Lando.

"Co tě naučí v bordelech, to se pamatuje dobře," odsekla mu a pořád se usmívala. Otočila se mu v náručí...

"Hele, pujč mi ji taky na chvilku, hrdinku," mávl na ně v tu chvíli Han Solo a seskočil z mírného pódia. "Ty už sis užil!"

"Kdepak, Hane!" zamítla ovšem Zineé jeho návrh okamžitě. "Nehodlám se potom pustit do křížku s princeznou, protože sáhnu na jejího prince..."

 

"Hm, zdá se mi to, tati?" ozval se za ním hlas. "Nebo skutečně žárlíš?" Luke se přiopile usmíval.

"Neměl bys tolik pít, skončíš pod stolem. Měl bys vidět Obi-Wana, jak ten vypadal, když to mistři přehnali s cordeliánským rumem. Věř mi. "

"Neodpověděl jsi. Žárlíš?!"

"Ano."

"Tak bys to měl dát najevo," ušklíbl se Luke a dal otci herdu do zad. "Věř mi, ono je sice krásné, že chceš, aby byla šťastná, ale trocha žárlivosti... Ukaž, že o ní stojíš!"

"Luku?"

"Hm, to mám od kluků..." pokrčil jeho syn rameny. "Ale prý je to vyzkoušené."

"Mladě mě bude poučovat!" zavrčel Vader, ale pak prostě přešel mezi tanečníky, usmál se na Landa i Hana, a pak vzal Zineé za ruku.

"Dovolíš?"

"Já bych vyklidil pole," šťouchl do pašerák do těžaře a pokýval hlavou. "Tady bude asi trochu přihořívat..."

"Souhlasím..." zachoval si Lando svůj zářivý úsměv, ale rychle se klidil z dosahu.

Když zmizeli, Zineé se na Anakina podívala zpoza přimhouřených očí.

"Hmmm?" Naklonila hlavu na stranu.

Vader ji objal a oba se zhoupli do tanečního rytmu. "Víš, něco jsem ti řekl a tys mi neodpověděla.."

"Hm, možná, že jsi se nezeptal."

"Dobře," vytočil ji v otočce a zase chytil. "Miluji tě, Zineé... A chtěl jsem se zeptat…"

"Co?"

"Mám šanci?"

Přitiskla se k němu a potom se zaklonila a on si ji přitáhl zpátky k sobě. Vlnila se kolem něho, pomalu mu přejížděla rukama po těle a byly to její skutečné doteky. Žádné, které by mu zprostředkovala Síla. Skutečné doteky, její skutečná vůně...

"Šanci..." zopakovala pomalu a poválela to slovo na jazyku. I když měl husí kůži z toho, co mu odpoví, přišlo mu to svůdné.

"Zineé..."

"Určitě," usmála se po chvíli. "Jde jen o to, jak ji využiješ..."

Usmál se.

"Využiju, do posledního dechu," řekl a sklonil se k ní. Její zvláštní oči zářily.

Usmál se, ona úsměv opětovala a pak ji políbil... Ovinula mu ruce kolem krku a přitáhla si ho blíž.

"Takové využívání se mi líbí..." zašeptala po chvíli a přejela mu jazykem spodní ret. "Mimochodem, chceš ještě menší důvod k žárlivosti...? Bývala jsem prostitutka, asi tak tři měsíce, když se nevydařil jeden obchod..."

"Pro Landa?"

"Miluju, když žárlíš." Usmála se a znova ho políbila. 

"Víš, že dokážu být nebezpečný?"

"Víš, že tě dokážu zastavit?"

"Ano," usmál se a znova ji políbil.

 

Bylo konečně po boji. Rovnováha byla nastolena.

A v galaxii snad konečně zavládne mír. Alespoň dočasně.

 

 

KONEC

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Paráda.

(Karin, 26. 7. 2017 13:47)

Moc pěkná povídka.

Milé Tehanu XD

(Bea, 7. 2. 2011 12:30)

Ehm, kdybych měla napsat, jakou mám z tvých komentářů radost, tak tu budeme ještě zítra.
Ale aspoň ve stručnosti: moc a moc a moc děkuju, že jsi takový nadšený čtenář. :)

XDDD

(tehanu, 6. 2. 2011 18:00)

happyyy XD iný koniec som si ani nemohla priať XD odteraz táto poviedka patrí k jednej z mojich najobľúbenejších XD teším sa na to čo sa tu objaví nabudúce XDDD

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA