VIII. kapitola: So be, Jedi - then youll die
VIII.: So be, Jedi… Then you’ll die
Návrat na Executor a pak cesta za domnělými povstalci. Zase se honil za přízrakem a tentokrát plánovaně. A měl se setkat s Císařem. A nemohl popřít jedno, obával se toho. Sice Císař neměl důvod ho podezřívat, ale to co se prohnalo Silou po jeho "probuzení" to musel zachytit. Bylo jen na něm, aby mu trochu pomotal to cítění. Nesmí se odhalit dřív než bude... je potřeba
Přimět se ke zdravé troše té nenávisti. Vyvolat pocit, který v něm ještě tak docela nezmizel. Touha všechny popadnout, nacpat do vězeňských kobek, aby jim připomněl, kdo je tady lord ze Sithu. Třeba by to fungovalo?
Ne, tak hloupý není. Musel být takový jako kdysi, alespoň chvíli. Plný temnoty, svých chimér a nočních můr. Postavil se před zrcadlo ve své koupelně a přivřel oči. Vyvolal temnotu své duše a ta ho obklopila. Ano, byla tam. Usmál se. A byl to úsměv šelmy.
Tak se setkal s císařem.
Část té temnoty a nenávisti, kterou v sobě měl, patřila téhle zohavené postavě v kápi.
Původci všeho zla...
"Náš malý plán vyšel," uvítal ho Imperiátor samolibě. "Povstalci se chytili na udičku, kterou jsem jim nadhodil."
"Ano, můj pane," Vader zase jako Vader před ním klečel na koleni a měl na sobě brnění. Soustředil se pouze na zlo. Na ničení. Na povstalce. Tak jako to dělal předtím, aby nemusel vzpomínat. Protože zcela konkrétní vzpomínky by ho prozradily spolehlivě.
"Mohu dál pátrat po Skywalkerovi a Jedim?" zeptal se potom ještě.
"Ne. Skywalker tě vyhledá sám... A Jedi bude s ním. Bude s ním. Už se mi podařilo nahlédnout za roušku tajemství, které ho obklopuje."
"Ano, pane, co mám tedy dělat?" Vader měl stále skloněnou hlavu. Přemýšlel.
"Buď připraven. Vyhledá tě sám a ty ho přivedeš ke mě. Oba. Jediho zabijeme, ale Skywalkera můžeme společně přivést k Temné straně. Ale jen společně." Císař se zasmál. Suchým, skřípavým hlasem.
"Ano, můj pane,"
"A teď již jdi."
Vader se uklonil a pak se zvedl. A odešel. Přesto cítil jeho pohled ještě nějakou dobu v zádech. Rád by přidal do kroku, nebo něco udělal. Ale zatím musel čekat
* * *
Porada proběhla. Dokonce i po hrdinném návratu Luka a Zineé, teď vlastně padawana a mistra. V relativním klidu. Plán byl jasný. Skupinka povstalců za pomoci ukořistěného raketoplánu Impéria a jejich kódu - Rytíře Zineé rovnou vyloučila, to by byla jasná sebevražda - pronikne na Endor a zlikviduje štít. Musí to stihnout do určité doby, protože pak udeří hlavní flotila povstalců, pod vedením admirála Ackbara a hlavního koordinátora útoku, zlatého velitele, generála Calrissiana.
Vypadalo to jasně a čistě. Provést to v praxi bude mnohem horší, to věděli všichni.
Kromě toho Luke se Zineé měli ještě osobní plán, který operoval s jinou časovou koordinací než ten povstalecký.
Věděl, že tam bude Anakin. Věděli to oba. A také že na ně bude čekat. Musí vypnout štít, ale zvládnout to... Mohl jim Vader nějak pomoci? Věděli, že jim to může ulehčit. A on to dost možná i udělal. Poslal Executor na hranici Neznámých regionů. Věděl, že je tak zachrání. Nemohl je nutit bojovat proti vlastním lidem.Tak je poslal pryč. Nebezpečné, ale účinné.
A taky jim předtím umožnil průlet na Endor, ještě jednodušší a účinnější. Pod hlavičkou snahy o dopadení Skywalkera a neznámého Jediho... Jenže i když potom Executor poslal pryč, pořád to byl jeden jediný křižník, na jehož místo připadly desítky, možná stovky dalších. A s těmi nic dělat nemohl. To věděl. Musel se tedy jen spoléhat, že jejich plán vyjde.
…
Endor není neobydlený, i když jeho obyvatelé jsou poněkud zvláštní. Zvláštně roztomilí na tak bojovný kmen s kanibalistickými sklony, jak prohlásil C3PO, když jen díky velkému štěstí a náhodě vyvázli z obrovského průšvihu. Pátrání po ztracené princezně ovšem přineslo ovoce i za přes tu malou nepříjemnost. Získali spojence, kteří se na Endoru vyznali jak ve vlastní osadě. Získali neocenitelné průvodce, kteří je slíbili dovést a také dovedli ke generátoru. Ale to už byla jen část výpravy...
Luke se Zineé chyběli.
* * *
"Jeden z povstalců. Dobrovolně se nám vzdal, chtěl s vámi mluvit," oznámil velící důstojník lordu Vaderovi a také mu předal zajatcovu zbraň. "Byl ozbrojen jen tímto, pane."
Luke se na něj vyzývavě zadíval. Neměl v očích hezký pohled. Neříkal nic. Jen se díval.
Lord Vader pokynul svým vojákům.
„Můžete jít. Chci ještě jeho společníky! Ihned!“
Velící důstojník sklapl podpatky a potom je nechal o samotě.
"Luku." Vader k němu přešel a z masky se ozýval stále stejný těžký dech. "Hm, tví přátelé tam umírají a ty se necháš zajmout?"
"Oni to zvládnou i beze mě. Nepotřebují mě. A já musel mluvit s tebou... Stále je v tobě dobro. Cítím ho. Nevydáš mě císaři," Luke se usmál. "Nezabil jsi mě na Bespinu, ani teď mě nezradíš."
"Nevím, proč se kloníš k takovým myšlenkám, mladý Jedi, ale měl by sis uvědomit, že Temná strana je silnější. Není v tvé moci jí odporovat."
Luke neodpověděl. Jen sklopil hlavu, když si lord Vader prohlédl jeho zbraň.
"Vidím, že sis zkonstruoval nový meč. Ale já tě odvedu k císaři, milý příteli. Velice si přeje s tebou mluvit."
Skywalker nehnul ani brvou..
"Vskutku zajímavá zbraň. Jakou sis zvolil barvu?"
"Zelenou."
"Hm," to bylo vše, co na to Vader řekl.
A pak do něj jen strčil. Právě splnil císařův úkol... A císař nerad čekal.
* * *
Dařilo se jim. Skoro až odmítal uvěřit, že by to mohlo jít tak hladce. Ewoci je dovedli až ke stanici generátoru. Ukázali jim hlavní vchod a potom i ten vedlejší. Díky náhodě se jim povedlo odlákat a zneškodnit hlídku, která tam byla.
Han byl pašerák a starý harcovník, byl zvyklý na problémy. Když šly věci až příliš hladce, instinkty ho varovaly. Ale když zakládal nálože na stěny stanice, sám sebe přesvědčil, že se nic neděje.
Ne, když už jsou tak daleko.
* * *
Ve vesmíru vzdáleném několik tisíc světelných let, se flotila povstalců připravovala k poslední bitvě s Impériem. Císař osobně dohlížel na dokončení Hvězdy smrti. Jestliže se ji podaří zničit, bude konec tyranie, konec jeho hrůzovlády.
Admirál Ackbar se spojil se zlatým velitelem útoku: "Generále Calrissiane, připraven?"
"Připraven!" odtušil Lando a snad podvědomě přejel po řídící desce Falcona. "Připraven..." opakoval potichu. Han to zvládne. Zvládnou to. Všichni..
"Připravit se ke skoku do hyperprostoru!" zazněl rozkaz.
* * *
A na Hvězdě smrti právě Luke Skywalker v doprovodu Darth Vadera, vkročil k Císaři.
Byl to temný sál s obrovskými okny do vesmíru. Temný, s jediným křeslem, trůnem, a na něm schoulená postava muže, který znamenal Zlo. Zlo v absolutní podobě. Zlo tak podivné, až to nechtěl Luke chápat. Víc se zaposlouchal do toku Síly a cítil, že otec...
"Ach, můj milý služebníku, tak jsi splnil úkol"
"Ano, můj mistře."
Císař se zdvihl.
"Ať nás nikdo neruší!" mávl na své strážce.
Muži zahalení v rudém sál opustili bez jediného slova.
Rozhostilo se ticho.
"Takže jsi přišel. Vyhledal jsi svého otce... A ten tě přivedl ke mě. A já dokončím tvůj výcvik. Ó ano," císař mluvil pomalu a tiše. Měl suchý, skřípavý hlas. "Pouta nebudeme potřebovat," pokynul jen trochu rukou a Luke byl náhle volný.
Vader stál stranou a zatím vyčkával. Jen jako temná silueta v pozadí. Temný Rytíř.
Luke stál před Císařem, který se usmíval.
"Tam venku jsou tví přátelé a umírají."
"Porazíme tě," odpověděl Luke tiše.
"Máš na mysli to vaše směšné povstání?" Císař jen zavrtěl pochybovačně hlavou. "Obávám se, že ne. To já jsem dovolil, abyste se to všechno dozvěděli. Tvé přátele dole na Endoru čeká elitní jednotka mých nejlepších vojáků. Obávám se tedy, že až vaše flotila zaútočí, štít bude pořád fungovat..."
Luke neodpověděl. Jen cítil, jak se v něm vzmáhá to, co kdysi stáhlo do hlubin i jeho otce. Tiše vydechl.
"Ano, správně. Cítím tvůj hněv, tvou nenávist... Zaútoč. Jsem bezbranný!"
Dál se díval z okna. Viděl to nekonečné moře imperiálních křižníků.
A oni... Jsou ztracení.
* * *
Dole na Endoru Han zjistil, že dát na instinkty, které ho varují, je moc dobrý nápad. Nikdy to nemůže jít tak hladce. Vždycky se to někde posere! Vždycky!
Proto se teď museli potupně vzdát přesile...
…
"Ruší naše senzory?!" zeptal se Lando nevěřícně. Před chvíli se vynořili z hyperprostoru. A teď tohle...
Jeho společník jen přikývl.
"Jak ale můžou rušit naše senzory... když nevědí, že... útočíme..." To už sáhl po vysílačce. "ZRUŠIT ÚTOK, JE TO PAST!"
* * *
Hydraulické dveře u císařova sálu odjely stranou. Stál tam rudý strážce.
"Říkal jsem, že nechci být rušen!" vyskočil císař a strážce se okamžitě začal dusit.
"O-omlo-uvám se- pan-e..." vyrazil ze sebe. "Ale ta-žen-a... JEDI!" zasípal ještě.
"Máte ji?"
"Ano pane, je tady," muž se uklonil a pak další dva červení přivedli do sálu Zineé. Usmívala se.
Vader se pod maskou zamračil a rychle se zase vzpamatoval. Ona se usmívala. Jistě. A zase přezíravě. Jako by ji neznal.
"Jedi," oslovil ji císař. "Poslední mistr Světlé síly."
"Jsem potěšena, že jste mě poznal, Vaše výsosti," utrousila tiše.
"A já nejsem překvapen, že jsem tě doposud nedokázal najít. Tvá Síla..."
"Je s ní snad něco v nepořádku, Vaše výsosti?" zeptala se a drze zdvihla hlavu. Měla rozpuštěné vlasy, splývaly jí po ramenou, vypadala... nádherně. I když byla spoutaná a neozbrojená.
"Je podivná. Divoká. Skoro jako ta Vaderova, i když mnohem slabší. Samozřejmě, že, můj milý příteli? Tvou sílu může překonat pouze tvůj syn, ale ten sám je slabý, když se tak nečinně dívá na to, jak jeho přátelé umírají."
Luke pořád stál u okna. Za silným sklem zuřila bitva. Nelítostná, nemilosrdná bitva, která se zdála předem prohraná. Zatínal pěsti, ale jinak se nehýbal.
"Ó ano, já to cítím. Cítím ten vztek, který ti koluje žilami. Vypusť ho! Znič mě!"
"Luku, neposlouchej ho!" Zineé v té chvíli zvýšila hlas. Chvěl se jí. "Neposlouchej ho!"
"No tak, Luku, přeci to cítíš. Tu Sílu, kterou ti dává vztek. Ten zápal. Lord Vader dokázal porazit mnoho rytířů Jedi jen díky němu. Vyhrával stále. A ty… Ty bys mohl také. Vypusť svůj vztek. Poddej se mu. Zachraň přátele. Tohle je jediná cesta!"
"Neposlouchej ho!" vřískla Zineé. "To je to, co dostalo tvého otce na scestí! To je to, co ho přivedlo k Temné straně!"
"A ty sis myslela, že něco dokážeš změnit?!" otočil se na ni Císař. "Sama jsi nedokončila výcvik, ale teď si říkáš Mistr a chceš cvičit jeho?! Myslíš, že něco změníš?!"
"Já jsem MISTR!" ucedila nenávistně a vykročila k němu. "Jsem MISTR JEDI!"
"Mistr Jedi, co sám balancuje na scestí. Nemůžeš ho vést. A když, spíš se přikloní ke mě. Tak ano, zkus to, mistryně. Jen zkus.“
"Zkusím! To si piš, že zkusím!" procedila skrze sevřené zuby.
"I tebe teď ovládá vztek. Stejně jako se on každou chvíli stává více a více mým služebníkem. Ano, jen se dívej, mladý Skywalkere. Brzy bude to vaše směšné povstání rozprášeno. A tví přátelé zemřou." Císař se zadíval na Luka a vypadalo to, že ho nic jiného nezajímá... Pojednou však vztáhl ruku.
Zineé se zarazila na půli kroku a zoufale si přitiskla ruce ke krku.
"Nedokážeš nic. Postav se mi... No tak! Vidíš?! Nedokážeš nic! Nic nezměníš!" podotkl Císař. Moc dobře věděl, že se vyčerpala otevřením pout a teď je bezmocná. Zkřivil prsty a Zineé zachrčela.
"Nic nezměníš! Ale zato zemřeš, JEDI!" zašeptal a potom s ní mrštil k protější stěně.
Už se nezdvihla.
Vader sebou trhl a prsty sevřely meč, který měl u boku. Už hrozilo, že se k ní rozběhne ale ovládl se. V sázce bylo mnohem víc, než jen… jeden život. Tentokrát se musel ovládnout, když to před lety nedokázal. Ted musel vydržet.
Rozdali karty a museli tuhle hru dotáhnout do konce.
Zato se pohnul Luke.
"Zineé!" vykřikl a pak se rozpolceně zastavil na půli cesty.
"Ach ano. A koho zachránit? Přátele? Nebo tak okouzlující a krásnou ženu...?" Císař se zasmál. A poklepal na meč, který měl u ruky. "Ano, ano, můj mladý žáku. Můj padawane! Vezmi si svůj meč a znič mě! Jinak nepomůžeš nikomu!"
Luke se znovu otočil. A pak se jeho tělo vymrštilo zpátky. Meč mu vklouzl do ruky a jeho zelená záře proťala šero, které panovalo kolem.
A zkřížila se s rudou.
"Výborně!" zašeptal císař spokojeně.
Souboj. S otcem. Lukovi to přišlo přízračné. Vader byl silnější, ale cítil z něj únavu a to jak se sám potácí mezi černou a bílou.
* * *
Bylo snad ironií osudu, že o osudu Galaxie rozhodovaly rodinné vztahy.
Kvůli pomstě matčiny smrti učinil Anakin Skywalker první krok k Temnotě.
Kvůli ochraně milované ženy se nakonec odhodlal stát Darth Vaderem.
…
Zabil svého mistra, člověka, kterého miloval téměř jako otce.
…
A teď
Nechtěl bojovat s Lukem.
v tuhle chvíli
Vnitřně to cítil, ale tělo ho neposlouchalo.
se dozvěděl
Císař ho podvedl, už dávno, dávno.
že obě jeho děti žijí
A on by měl kvůli němu zabít vlastního syna.
a jsou tady, s ním.
Opona spadla, ale teprve nadešel čas pro poslední dějství.
…
Ironií osudu i zde měly rodinné vztahy to hlavní slovo.
* * *
Luke odhodil meč.
"Mýlil jste se, vaše výsosti!" pronesl potom hrdě a narovnal se. "Jsem Jedi! Jako můj mistr! JAKO MŮJ OTEC!"
Císař se zatvářil lehce zklamaně. Potom pokrčil rameny. "Budiž, Jedi... Nedáváš mi tedy na výběr..."
Z jeho prstů, dlaní, celých paží vyrazila Síla ve své smrtící podobě.
Luke zařval bolestí, jak se mu oslepující blesky zakously do těla, do svalů, trhaly ho na nejmenší částečky jeho bytí. Zachvátila ho křeč a před očima mu defilovala tma s rudými koly bolesti.
"Otče! Prosím!"
Vader, kterého teď maska spíš dusila, se na tohle už nemohl dívat. Partie se blížila ke konci a on držel trumfové karty. Všechny.
To divadlo předtím bylo nutné, ale... Ne, tohle musí skončit! Už jednou a provždy!
Když se k Císaři blížil ze zadu, každý krok mu nesnesitelně ubližoval, jakoby se ty blesky zakusovaly do jeho těla, ne do Luka… Když toho muže uchopil za pas, už to byla pravda.
A Temná síla bolí. Velice bolí.
Přesto Císaře zdvihl a z posledních sil přehodil přes zábradlí, do hlubin větrací šachty. Která vedla až do nitra nové Hvězdy smrti.
Smrtelný jekot mu zněl v uších celou dobu, co Císař padal. Ale už nikomu neublíží. Nikdy a nikomu. Lukovi, Leie… Nikomu!
Kolem se zdvihla mohutná vlna Temné síly a ještě pořád na sobě cítil její chtivost po smrti. Ale bylo po všem.
Po všem…
Paráda.
(Karin, 26. 7. 2017 13:27)