V. kapitola: Všichni na Tatooine!
V. kapitola: Všichni na Tatooine!
Byla na půl cesty k Tatooine, vztek v ní pomalu vychládal a zbyl jen palčivý pocit. Bolelo to. Strašně to bolelo, to zjištění, že jí lhal, že ji takhle zradil... Sáhla pro vysílačku. Nedělala si sice naděje, ale ten důstojník mluvil jen o Hanovi. Třeba se Chewbaccovi podařilo utéct. Třeba... Možná...
"Zineé pro Falcon. Zineé pro Falcon, slyší mě někdo?!"
"Tady Lando, ahoj Zineé, zase si mu čmajzla loď?"
"Nemluv o něm, nebo něco rozmlátím. Letím na Tatooine, připomenout Jabbovi staré časy a vyrovnání. Zabiju tu slizkou horu sádla, i kdybych mu předtím měla dát," zavrčela nebezpečně a důsledně se myšlenkám na Vadera vyhnula. On byl příčina všeho, on stál na začátku, kvůli němu se to všechno stalo, a... Nenávidím ho!, bleskla jí hlavou zlá myšlenka.
"Mimochodem, zlatíčko, když už jsi mu čmajzla lodičku, nebude tě sledovat?"
"Ať si trhne!"
"No tak, potřebujeme tu loďku, má super systémy, alespoň podle Chewieho."
"Prolezu to, radary tu asi budou, tak naivní nejsem, abych si myslela, že tu nebudou, ale jo... Jo, podívám se. Co půjde, odmontuju. Je mi jasné, že tu lodičku budete potřebovat... MOMENT! Lando! Ty taky?!"
"Já taky, co?"
"Neříkej, že i ty jsi podlehl ušlechtilým ideálům povstání, proboha!"
"Ne, ale dlužím mu to. To já jsem vydal Hana, pokud mu nepomůžu, tak jeho krasotinka mi ufikne koule!"
"Já tě ochráním," zasmála se hrdelně s vědomím, že alespoň někdo ctí zločinecké zásady a nevyhýbá se. Možná měla teď Landa poslat do háje, když tedy Hana zradil, jenže Lando je bývalý pašerák a na nic si nehrál. Byl upřímný, co uměla ocenit. "Myslím, že jednu princeznu ještě zvládnu. Máte něco v plánu, nebo jedete naslepo?"
"No, skoro naslepo. A ještě se do toho chce zamontovat ten kluk, ten mladej Skywalker, víš, že mu černej ufikl ruku? To jsou mi móresy. A víš co náš hrdina na to.? Že to nevadí!"
"Magor zůstane magorem s tím nic nenaděláš. Podívej, za chvíli se objevím u Tatooine. Udělejte se Skywalkerem jak myslíte, já pojedu sólo. Přinejhorším se vystřílíme. Jestli je Skywalker takovej žhavej kandidát na Jediho, nebude to problém... Uvidíme se u Jabby. A Lando..."
"Ano?"
"Jestli jsi na Falcon propašoval něco ze svých skvělých zásob, dala bych si skleničku."
"Jistě, jsem si něco schoval pro tak skvělou společnost, jako jsi ty. Uvidíme se tam. Falcon konec!"
"Zineé konec." Vypojila vysílačku, nastavila autopilota a začala pomalu prolézat loď. A jak se nořila do nejrůznějších zákoutí toho létajícího šrotu, smutek vyprchával, vztek nikoliv. On... On si dovolil jí lhát! Začínala mu věřit, myslela, že mu může věřit, že to myslel vážně a on ji takhle hnusným způsobem podrazil!
I když co jí to řekl?
Han je naživu, dobře, je v tom nelhal, jen jaksi zamlčel, že ho zajal. No skvělé, opravdu! No, ale loď měl pěknou. To ano. A moc. I když Rytíř byl prý prototyp. Byla Královna lepší? Nemyslela si, měl raději Rytíře, toho si všimla.
Možná proto mu ukradla zrovna jeho. Vlastně, když nad tím uvažovala zpětně, bylo to až směšně jednoduché. Takhle kradla letouny a kluzáky v šestnácti, když ji Han naučil otevírat nejrůznější zámky... A pak to našla. Pod podlahou k hlavnímu výlezu. Radar jak hrom, miniaturizovanou verzí se nikdo neobtěžoval, asi nepočítali, že by se taky někdo díval pod podlahu. Ale pašeráci hledají skulinky všude. Zamračila se. Vytáhla ho na světlo a chvíli na něj zírala, jakoby to byl smrtelně jedovatý písečný červ. Nakonec vytáhla meč a několika údery tu věc rozmetala na drobné kousky.
Na palubním radaru hvězdného křižníku Executor v tu chvíli zhaslo jedno drobné světlo.
"Oznamte lordu Vaderovi, že jsme ztratili Temného rytíře..."
"Nevadí,“ odpověděl tiše Lord Vader, který se zničehonic objevil na můstku. Neměl oblek, ale uniformu a helmu pozměněnou. Díval se na obrazovku a pak tiše řekl:
"Na Tatooine!"
"Ale, pane…?" pokusil se namítnou velící důstojník.
"Něčemu jste snad nerozuměl?" zasáhl admirál Piett, který velmi dobře věděl, čeho je Vader schopný a že poslední dobou není v moc dobré náladě.
"A-ano," přikývl důstojník a dal pokyn pilotům.
Executor zamířil k Tatooine... Tam, kde to vlastně všechno kdysi začalo.
* * *
Tatooinská poušť je vyprahlá a horká. Nikdo, kdo nemusí, se tam nezdržuje, její náruč je omamná a smrtící. Palác Jabby Hutt se tyčí na skalách, které ji lemují a občas narušují nepřetržitý proud písku. Je to velká, kamenná stavba, která naprosto vyhovuje Jabbovu vkusu. Dokonale zabezpečená, perfektně hlídaná.
Černě oděná postava, která se přiblížila k bytelným vstupním dveřím, nemá ani nejmenší šanci se dostat dovnitř.
Luke Skywalker ale věděl své. Nahodil udičky, dostal dovnitř Leiu, Landa i Chewieho. A ty všechny zase dostane ven. Včetně Hana.
Execetotr zůstal na oběžné dráze. Vader sám si vzal Královnu a přistál na Tatoine, vedení nad lodí měl Piett. Piett, který mu byl svým zvláštním způsobem věrný, protože mu Vader zachránil život. A teď se ptal, jak to bude dál. Co se bude dít?
Vader přistál a v dáli viděl Jabbovu pevnost. Narovnal se v ramenou. No, uvidí se…
"Přivedeš mi teď okamžitě kapitána Sola i wookieho!" oznámil právě Luke hlavě gangsterského syndikátu a nechal kolem proudit Sílu. Bez výsledku. Jabba se jenom rozesmál.
"Tvá psychická moc na mě nepůsobí hochu!"
Luke chtěl ještě něco říct, ale v tom se zezadu ozvala střelba a křik. Bleskově se otočil, pak si uvědomil, že meč nemá... A do osvětleného prostoru se prodrala další osoba. V černém plášti a oblečení nápadně připomínajícím to jeho. A kolem ní se vznášela Síla.
"Jabbo! Hej, Jabbo! Tohle jsme si sakra nedomluvili!" Zineé napřáhla meč a stáhla si kápi. "Měli jsme dohodu, vzpomínáš si?!"
"Ty jsi tu zase! To není v domluvě! Ty domluvy kazíš, Zineé! A vůbec co si myslíš, že děláš?!" Jabba se rozčílil tak, až mu nadskakovaly všechny záhyby.
"Co tu dělám? No, to je dobrá otázka, rozhodně jedna z těch lepších!" vyprskla a pokročila k němu. Té hezké dívky, kterou měl na řetězu, si nevšímala. Ale všimla si Landa, který se nenápadně maskoval vpravo od ní. Potměšile se ušklíbla. "Co tu dělám?!" zopakovala potom. "Jdu ti připomenout, že jsem ti donesla arganský hydracit! A ty jsi za to smazal všechny dluhy, které jsme u tebe měli! Takže nevím, nač si tu sakra hraješ!"
"Smazal jsem tvoje dluhy! Ne jeho!"
"Dohoda zněla dluhy nás obou, Jabbo!"
"Dohoda zněla tvoje dluhy!"
"Ne, naše dluhy!"
"Ne, jen tvoje. Solo je můj."
Jen tam stál a díval se. Vnímal tok Síly a byl připraven zasáhnout, kdyby se cokoliv stalo. Ale chtěl ho vidět. Vidět jak si poradí. A věřil, že si je schopen poradit.
"Víš, nehodlám se s tebou hádat!" Zineé si lehce odplivla. Na té podlaze to stejně nebylo vidět. "Dej mi ho zpátky a bude to fajn. Pak možná zapomenu, jaký jsi strašný podrazák."
Pak si uvědomila ten pohled, který se jí ze strany přisál na obličej a držel se. Podívala se na jeho majitele. Žádný zázrak ohledně krásy to nebyl, ale kschitil se docela sympaticky. Momentálně ale neměla v plánu nic jiného, než se šklebit. Takže se zašklebila.
"Sorry, že ruším jednání, já si tu jen něco vyřídím a zase půjdu."
"A co když ti ho nedám? Hm? Nemám zájem na to ti ho dát!?! Dluží mi dost! "
"Co když si pro tebe přijde Vader?" řekla z náhodné škodolibosti.
"Ne, nepřijde. Dohoda o neútočení... Impérium se o mě nezajímá. Ani Lord Vader."
"To jistě ne..." zašklebila se a v duchu dodala: o tebe se možná nezajímá, ale o mě ano. Až moc. A podle všeho... Na okamžik zavřela oči a pak se usmála ještě víc. Podle všeho jsem právě potkala svého žáka. "Nechci se hádat, Jabbo. Dej mi ho, nebo ti tady z toho udělám kůlničku na dříví!"
"Kůlničku na dříví?" protáhl Jabba. "To sotva."
A pak si toho všimla. Toho tlačítka. Ovšem pozdě. Trestuhodně pozdě. To když se řítila dolů a říkala si, že ten dopad bude tvrdý. Ten kluk padal vedle ní a s nim ještě jeden Jabbův poskok. Toho jí fakt líto nebylo.
Dopad bolel. Ale pak to začalo být všechno mnohem, mnohem horší.
"Rancor!"
Kde proboha Jabba sebral takovouhle potvoru?, blesklo jí hlavou, ale to už hleděla zmizet. Luke taky. O meč přišla, zahlédla ho, jak leží na mříži a pak ho někdo sebral... Lando. Aspoň něco.
"Kryjte se!" zařval na ní Luke, kterého ještěr popadl do drápů.
Boj to byl nevyrovnaný. Oni, dvě ubohé postavičky, proti obrovskému, očividně moc hladovému ještěrovi a jeho obřím drápům.
Kdyby mu dala ránu skrze Sílu, věděla, že už se do konce dne nezvedne a to sakra nechtěla. Místo toho se snažila pomoct Lukovi. Jednu chvíli mu dokonce vedla ruku, protože ten kluk sice ledacos zvládal, ale s něčím si prostě poradit neuměl... Ale nakonec našel vtipné řešení.
Přišpendlit rancora pod ozubené dveře jeho domova byl geniální nápad. Rancor je mrtev, ať žije rancor.
Když je vlekli k Jabbovi, přitáhli i Hana. Ulevilo se jí, že je celý a očividně zdravý, i když si stěžoval že nevidí. Ale zalili ho do karbonitu, mohlo to být horší.
"Luku?"
"Zase se vidíme!"
"Hane!"
"Zineé? Co ty tu proboha děláš?"
"Co by, zachraňuju ti zadek!"
"A proč to děláš?
"No, někdo to dělat musí!"
"Proč ty? A kde máš šamstra?"
"Cože?"
"No toho, co ti půjčuje lodě!" uculil se Han.
"A kde ty máš tu slečnu, co uřízne Landovi to nejcennější?"
"Já jsem tady," ozvala se Leia nakvašeně. Zineé neuniklo, že Hanovi se na okamžik po tváři rozlil blažený, uklidněný úsměv. Takže potvrzeno...
"To je skvělý, tak jsme zase všichni."
"A jak se nám daří?" nadhodil Luke, který se s její přítomností smířil celkem rychle.
"Jako obvykle," podotkl Han. "Jsme zase v průšvihu."
Chewie souhlasně zamručel.
Zineé ucítila jak jí Lando, který se maskoval za Jabbova poskoka, lehce pohladil po páteři.
Díval se na tu pevnost a přemýšlel. Nevěděl co má dělat a váhal. Zvládnou to skutečně? Budou v pořádku? Oba dva? Budou v pořádku? Zineé... kéž bys mi víc věřila.
Jenže nevěřila. V ničem. Snad bude v pořádku, bude muset... Jinak mu pomůže
C3PO rozklepaným hlasem překládal Jabbovo sdělení: "A proto vás velký Jabba Hutt odsuzuje k smrti. Budete odvezeni do Dunového moře a vhozeni do velké jámy Carcoonu, kde sídlí všemocný Sarlaac..."
Han komentoval: "To nezní špatně."
"... v jehož žaludku se budete rozkládat dalších tisíc let," dokončil android a kdyby měl mimiku, vypadal by vrcholně zděšen.
"Tak do toho se mi nechce," poznamenal Han.
"Nápodobně," zamručela Zineé.
Chewie souhlasil.
"Měl ses se mnou dohodnout," usmál se Luke. "Tohle byla tvá poslední chyba!"
Zineéin pohled na něm ulpěl. Ten kluk měl něco za lubem, to cítila, ale co? A byl si velice jistý. Ale to nic. Ona je tu stále a potom taky... najednou ho ucítila. Vader. Byl někde tady. Někde blízko!
Podívala se na Luka.
Jen přikývl. No ovšem, on ho musel cítit taky.
Co tady k čertu dělá?! Co tady ten parchant dělá? A proč tu je?! Hm! Až se odsud dostane, nakope mu tu jeho záplatovanou zadnici až bude koukat! Takhle ji špehovat. A jak se tak dívala na mladíka, na toho Luka, tak syn byl v některých věcech po něm... Možná.
Přinejmenším v tom, že když je zavřeli, neboť Jabba si chtěl odpočinout a potom taky pohodlně přesunout své sádelnaté tělo na svůj osobní koráb, jak tomu říkal, díval se na ni téměř zbožně.
Jenže ona byla unavená, špinavá, bolela ji záda a chtělo se jí spát.
"Co, sakra?" obořila se na něj po pár minutách, kdy se snažila jeho nenápadné pohledy ignorovat.
"Nic," odpověděl rychle. A pak jí gentlemansky nabídl svůj plášť. "Jestli chcete, můžete si lehnout, asi to bude trvat déle. Jak znám Jabbu."
"Je to slizká hora sádla, nic víc," zamručela, ale sedla si vedle.
"Víte, že je tady?" zeptal se ji tiše, když nakonec plášť přijala. Taky stejné jako otec, plášť. Hm, asi je začne srovnávat a dávat jim body, který je lepší. Vader je větší hajzl. I když, zase má hezčí oči...
"Vím o něm, zřejmě neví co chce, ale nedá pokoj, dokud to nedostane," přikývla a opřela se o vlhkou zeď. Jednu noc přežije. Přežila i v mnohem horších dírách. Má hezčí oči. Smutné, ale krásné... Ale je to parchant největšího řádu. Kvůli němu skončí obludě v žaludku. A bude se rozkládat dalších tisíc let.
"Myslím, že je tu kvůli vám. Prý jste mu ukradla loď."
"Ne, dal mi ji."
"Cože?"
"Hm, ne tak docela." Povzdechla si a potom ušklíbla. "Jsem pašerák, Luku. Co jsi čekal? Že ho budu zdvořile žádat o dovolení? Pravdou je, že mě nedal sestřelit. Pravdou taky je, že tam byl namontovaný radar jako bantha velký. A pravdou je, že i když jsem ho zničila, přesto se nějak domákl, že jsem tady. Možná, že vůbec nešel po mě..."
"Cítil jsem něco v Síle," řekl a přisedl si blíž. "Jednou v noci. Křičel."
"Jo, to je možné."
"Jak se stalo, že jste mu ukradla loď. Byla jste na jeho křižníku?"
"Ano, byla a co?"
"Co se mu stalo?"
"Proč tě to zajímá, copak ti neublížil?"
"Pořád je to můj otec a já pořád věřím, že je pro něj ještě cesta zpátky..."
Mlčela a opírala se o studenou stěnu.
"Jsem naivní, že?" zeptal se potom.
"Silně, ale já to chápu. Taky jsem tu tendenci měla."
"Teď už ji nemáte?"
"Tak trochu... řekněme, že jsem ztratila důvod. Ale třeba tady ta možnost pořád je."
"Co se mu stalo?"
"Nic z čeho by se nevylízal. K mé smůle."
"Co se stalo?"
"Nic důležitého."
"Je jiný, něco se mu muselo stát."
"Hm..."
"Prosím, něco víš?"
"Měl nehodu. Při ní se mi náhodou podařilo zjistit zajímavou věc. Následkem… Může zase dýchat. Žádná maska, žádný oblek. Finito s polovičním robotem."
"Může dýchat? Může tedy žít normálně?"
"Ano."
"U Síly!"
"Ale no tak, myslíš že tím se hned změní?!"
"Byla jsi tam, s ním... Jaký je doopravdy?"
Rozhostilo se ticho.
"Nechci o tom mluvit," zamumlala Zineé potom a demonstrativně se obrátila zády. "Mám před sebou zřejmě poslední noc života. Nechci ji strávit kecama o Vaderovi."
"Kdybychom ho zavolali, pomůže vám ven. Opravdu si myslím, že by to udělal. Je jiný," řekl tiše Luke.
"Jenže já ho volat nebudu. Nepotřebovala jsem aby mě někdo tahal z bryndy dobře deset let. Nepotřebuju to ani teď. Promiň, ale jsem na něj naštvaná a ještě chvíli se v tom hodlám ráchat. A taky je dost pozdě..."
"Bude venku čekat celou noc," řekl Luke přesvědčeně.
"A co?!"
"Vypadáte dost naštvaně, ale v poušti je v noci zima."
"Jeho věc, když zmrzne."
"Tedy musel vás naštvat."
"Ano, obvykle mě naštve, když ke mě lidé nejsou upřímní. Zvláště v situacích, kdy by upřímní být měli. Věděl to moc dobře..." zamumlala a potom zavřela oči.
"Chcete spát?" zeptal se Luke.
"Ráda bych. Zítra to bude dlouhý den."
"Budu mít ještě jen jednu otázku."
"No?"
"Měla jste světelný meč. Ovládáte sílu. Jste Jedi?"
"Ano."
"Kdo byl váš mistr?" vyhrkl Luke.
"To už je druhá otázka..." zamumlala, ale potom se smilovala. "Obi-Wan Kenobi."
A znovu bylo ticho.
"Cože? Ben Kenobi?"
"Ano, a už chci spát."
"Ben byl i můj učitel… Chvíli."
"No, nejen tvůj. Jeho také..." zívla a pak se zachumlala do pláště a usnula. Zdálo se jí o šedomodrých očích, o dlaních, které jí hladí ve vlasech, o smíchu, jehož původce napůl chtěla zmlátit, napůl...
Luke nespal. Jen ji po chvíli stáhl k sobě, aby se o něj mohl opřít a ještě třeba nenastydla. Taky přemýšlel. Přemýšlel o podivnostech osudu, které je svedly dohromady. Vždyť tohle nebylo nic jiného. Obi-Wan Kenobi a oni, mistr a jeho padawanové.
Bylo to hořké shledání.
A venku čekal otec. Nepochyboval, že by se dokázal dovnitř dostat jako Lord Vader. A jinak? Možná. Ale na co tm venku čekal. Kdyby chtěl, dostal by je ven. Ale na co čekal? A proč. A jaký má vztah k Zineé?
Podíval se na ni. Mohlo jí být tak pětadvacet, plus mínus pár let, ale odpovídalo to. A byla krásná. Všiml si těch očí, zvláštních a znepokojivých. Kdyby se na něj dívala déle, byl by padl na kolena s výkřikem poroučej! Byla drzá a odvážná. Možná trochu lehkomyslná, protože postavit se Jabbovi způsobem jakým to udělala se rovnalo téměř sebevraždě. Ale rozhodně to byla žena, která na sebe poutala pozornost ať se objevila kdekoliv. Žena, která si uměla poradit.
Vnořil ruku do těch hustých rudých vlasů a opatrně ji pohladil. Cítil její kouzlo sám na sobě... Ale co otec?
Opravdu. Cítil také to kouzlo. To vzrušení? A teď, když může dýchat…
Byla jsem tam, když se to stalo...
Byla s ním, když zažil největší šok života.
A tak tedy kvůli ní? Kvůli tomu tady byl. A co by se dalo udělat.
„Otče?“
Chvíli bylo ticho.
A pak…
Ano?
Najednou zapomněl dýchat. Zineé mu spala na klíně, očividně si neuvědomovala jak je mu znepokojivě blízko a on téměř nedýchal, protože slyšel ten hlas. Když s ním mluvil naposledy, byli oba plní nenávisti, ale teď... najednou byl rád, že ho slyší.
Chtěl říct cokoliv. Zeptat se. Něco. Zmohl se na jediné.
„Tati...“
Jsem tady, ozvalo se tiše.
Vader stál venku a čekal. Tahle komunikace byla namáhavá, ale on to rád podstoupil. Ted jen čekal. Čekal jak to dopadne
„Tati... jsem tak rád, že tě slyším...“
Co to?! On byl přece bojovník za svobodu a jeho otec ztělesnění všeho, proti čemu bojoval. Ale proč najednou cítí tu slabost? Slzy v očích.
Já také. Omlouvám se, že jsem ti ublížil.
„Já... odpustil jsem ti to... Vím, co tě k tomu vedlo... Zineé mi řekla, že... že jsi zdravý.“ Otřel si oči a zhluboka se nadechl. Tohle byl přece nesmysl. A to poslední, co mu může pomoct.
Mám vám pomoci ven? Vím, že ti tam není nejlíp.
„NE!“ vyhrkl rychle. „Ne, já mám plán... A rád bych ho dotáhl do konce. Můžeme se tak zbavit Jabby definitivně. Rád bych to dokončil. I když to není moc pohodlné...“ Trochu se uchechtl. „Ale mám okouzlující společnost, tak se to dá přežít.“
Zineé… Dej na ni pozor. A na sebe také. Budu tady, kdyby se něco zvrtlo, ano? Kdybys... měl problémy, zavolej.
„Myslím, že to bude v pořádku... Opravdu. Promyslel jsem to. Připravil. Ona byla trochu neplánovaná, ale... Já myslím, že to vyjde.“ Luke se usmál. „Dám na ni pozor. Slibuji. A budu rád... budu rád, když tam budeš.“
„Budu s tebou. Tady. Už pořád,“ usmál se Vader a pak se posadil do písku. „Luku?“
Ano, tati?
„Rád bych si pak s tebou promluvil, i když moc mluvit neumím. To už tvrdil Obi-Wan.“
Zvláštní, já bych... rád bych s tebou také rád mluvil. Myslím, že máme hodně o čem mluvit. Luke se pousmál. Trochu se toho bojím, ale přesto... ano, chci s tebou mluvit. Musím s tebou mluvit.
„Mám tu křižník i malou loď... Opravdu nemám vymazat Jabbovo sídlo z povrchu?“ Vader se trochu usmál. „Kéž by už svítalo.“
Proč?
„Jsem netrpělivý.“
Ne, já bych tohle rád dotáhl do konce sám... opravdu. Prosím. Já vím, že se bojíš, ale dám na ni pozor. I když ona asi není z těch, o které musíš pečovat, že?
„Mám si s tebou povídat, nebo chceš spát? Měl bys spát, Luku.“
Já vím.
„Pořád jsem tu a počkám na ráno a pak… No, až to dokončíš, budu tu, ano?“
Dobře... Děkuju. Víš... Věděl jsem, že přece jen je v tobě dobro. Že se dokážeš vrátit...
Luke se usmál. A potom zavřel oči. Věděl to. Měl pravdu. Nikdy takové zjištění nebylo příjemnější.
Vader zavřel oči, když se posadil do křesla na Dámě a pomalu se uvolnil. Usnul během pár minut.
* * *
„Myslím, že se mi začíná vracet zrak,“ podotkl Han.
Stáli na plošinovém kluzáku a mířili kamsi do Dunového moře. Vedle nich letěl Jabbův koráb, vzdáleně k nim doléhaly zvuky bujarého večírku, který se tam odehrával.
„Jo?“ zamumlala Zineé koutkem úst.
„Jo. Místo černé skvrny vidím bílou.“
“Pozitivum.“
„Nic tu není,“ podotkl Luke. „Žil jsem tady.“
“A umřeš tady,“ ušklíbl se Han. „Ty se ale máš.“
Luke se nedal vyvést z míry. „Drž se blízko Chewieho. Všechno jsem zařídil.“
„Tak to se teda nemáme čeho bát,“ Hanův povzdech zněl rezignovaně.
„Kdyby něco, ještě jsem tu já,“ zamumlala mu Zineé z druhé strany spiklenecky.
„To abych se začal bát.“ Uchechtnutí.
Vader v světlém plášti a na malém kluzáku je sledoval z bezpečné vzdálenosti. Vlastně byl docela zvědavý, jak to celé dopadne. Ne že by Lukovi nevěřil, ale přeci jen lepší bylo být připravený, než mrtvý.
"Hodně štěstí, Luku," usmál se tiše.
Komentáře
Přehled komentářů
Tak že to vypadá že se udobrej.
Nevíš co je nadšený čtenář?
(Nex, 29. 10. 2010 0:05)
Tady, tadyyy! *hermionovitě se hlásí*
A ne že nedodržíš to, *spoiler* že do týdne tu bude další díl! *konec spoileru* Už se hrozně moc těším! ^^
Re: Miluji...
(Lady-Shadow, 26. 10. 2010 20:36)...vystižení povah =D Jabba Hatt byl přesně takový slizoun jaký měl být nový Vader se mi líbí =D
Pro Tehanu
(Bea, 26. 10. 2010 19:48)
Tý jo! Nadšený čtenář! Už jsem málem zapomněla, co to je. :-) Děkuju, děkuju a ještě jednou děkuju.
A ano, kapitoly budou přibývat rychleji, už jsem se konečně dostala k betování. :-)
juuuuu
(tehanu, 26. 10. 2010 19:36)kiež by tie kapitoly pribúdali rýchlejšie, nemôžem sa dočkať na ďalšiu XD
Paráda.
(Karin, 26. 7. 2017 12:46)