Jdi na obsah Jdi na menu
 


III. kapitola: Zpátky

3. 9. 2010

1. kapitola

 

"Lorde Vadere? Co po mě chce Impérium?"

"Chceme Sola, Lando, a nemyslete si, že nevím, že tu je. Buď mi ho vydáte sám, nebo to tu srovnám se zemí, je vám to jasné?! Dáte mi toho pašeráka a také mi řeknete, kde je ta dívka."

"Jaká dívka?"

"Zineé!"

"Neznám žádnou Zineé!" odpověděl mu Lando srdnatě, ale tušil nepěkné věci. "A Solo tu taky není," dodal ještě. "Přiletí. Možná. Nepřiletí. Neporušil jsem žádné zákony, nemáte tu co dělat!"

"Ale ano, znáte, je tady. A já vám dávám na výběr. Životy vašich lidí zde, nebo jeden Solo a ta dívka. Přemýšlejte!"

Lando dvě minuty mlčel. Dvě nejtěžší minuty v jeho životě. Pak pomalu kývnul.

"Solo tu není. Opravdu tu není! Ale přiletí, posílal zprávu... Bude tu ještě dneska."

"A to děvče?"

"Je v mém domě..."

"Chci s ní mluvit. Sám. A Sola mi vydáte! Je vám to jasné?!"

"Přistávací plošina 243. Ale už se tam nevejdete, parkuje tam... JE dobrá, že vám ukradla loď. Zvláště když jste jí tu její zničil." Lando se trochu ušklíbl.

"Kdo mě tam dovede?"

Calrissian mávl na svého osobního humanoidního droida a dal mu několik příkazů. "On. Pokud vím, tak je Zineé v ložnici," dodal ještě.

"Až to s ní skončím, uděláte všechno, co vám řeknu. Chci Sola a Skywalkera živé."

"Dle vašeho rozkazu."

"Pak nechám vaši těžební kolonii na pokoji. A pokud znáte zbytek posádky Falcona, můžete si je tu nechat."

"A Zineé?"

"To se uvidí. Ale nemusíte se bát. Nic se jí nestane. Je přeci vaši milenkou, nebo snad ne?" Vader už se na Landa ani nepodíval a vyšel z místnosti. Nebyl si totiž jistý co by mu v následující chvíli provedl, ať již by odpověděl jakkoliv. Vůbec si nebyl ničím jist

A pak ho k ní ten robot odvedl.

 

A první co ona udělala bylo, že mu hodila polštář na hlavu

Tedy, až poté, co si uvědomila, že je to on. Prvních pár vteřin měl možnost zahlédnout, jak se povaluje v posteli a vypadá to, že se dekou a povlečením doslova mazlí. A její vlasy v té záplavě bílé doslova žhnuly... Pak ovšem zachytila zvuk jeho respirátoru. A určitě si taky uvědomila Temnou sílu, která s ním šla. Vymrštila se a mrskla po ním tím polštářem. Který ještě měl její vůni.

"To si ze mě snad děláš srandu!" zaječela potom.

"Ne, tu sis jistě dělala ty, když jsi mi ukradla mou loď, že? A nechtěla by ses obléci? Chápu, že se s tím pašerákem ráda vyspíš, ale teď mluvíme spolu."

"Ne, mluvíš ty a já jsem donucena poslouchat. A momentálně zůstanu tak jak jsem. Od tebe mi stejně nebezpečí nehrozí, tak nevím, co se vztekáš, zníš jak žárlivej manžel!" odsekla mu a demonstrativně si přitáhla peřinu k tělu.

„Chci, aby ses vrátila na Exekutor," řekl a přešel blíž k posteli. "Tady nejsi v bezpečí."

"Já?" pozvedla obočí. "Jak to?"

„Císař o tobě ví. Tady tě nemohu chránit, Jedi."

"Jo tak Císař o mě ví, ale to je mi novinka! A jakpak o mě asi ví, když se o mě nedozvěděl až donedávna, hm?" Odsunula se kus dál a pak si znovu přitáhla peřinu. Ne že by jí normálně vadilo být nahá, a před ním už vůbec ne, ale teď to bylo jiné...

S Landem se dlouho neviděli. Dali si skleničku. A potom se to prostě stalo. Ani pro jednoho to neznamenalo žádný srdcervoucí románek. Ale tohle Lordu Vaderovi fakt vykládat nechtěla.

"Ví o tobě, ale ne ode mě. Cítí tu změnu v Síle. Já mu nic neřekl."

Vader se na ni díval a pak k ní natáhl ruku.

"Zineé, prosím, obleč se. A pojď se mnou. Slibuji, nevydám tě Císaři."

"Ty jsi se asi zbláznil! Myslíš, že se zase dobrovolně nechám zavřít na tom tvém Executoru? Že se budu zase klidně dívat, jak mi likviduješ přátele? Ostatně, netvrď mi, žes sem přijel jen kvůli mě a svojí milovaný lodičce. Odposlouchávali jste mi frekvenci, co? Vadere! Já ti přisahám, uděláš něco Hanovi a já tě rozškubu na tak malý kousíčky, který už ani císař nedá dohromady..."

"Nechci tě zavřít, chci tě ochránit!" Vader vstal a pak jí podal malý balíček. "Tady, abys viděla, že to není kvůli lodi!"

"Takže jsi zužitkoval svoje šmírování ve sprše?" ucedila opovržlivě, ale potom jen zavrtěla hlavou. "Proč jsi přiletěl, Vadere?" zeptala se potom tiše. "A nekecej, že je to jenom kvůli mě. Ty nejsi schopnej toho moc cejtit, takže prosila bych pravdu. Pak se s tvým svolením dojdu vykoupat."

"Běž se vykoupat. Pak ti to všechno povím."

"Hm." S tím si vzala balíček a zmizela ve sprše.

Jen seděl a čekal. Respirátor tiše šuměl, stejně jako sprcha. A on najednou zjistil, že… Že se stydí za to, co chce udělat.

Postel byla ještě rozházená, byl by přísahal, že může vidět každý otisk, které v těch poduškách zanechalo její tělo. Její vlasy, jak se pomalu vlní po polštáři.

Sprcha pořád šuměla a jestli mu to nehodlala darovat, jakože určitě nehodlala, tak tam bude ještě hodně dlouho. Štěstí, že tady nemá jak ji pozorovat. Štěstí. Nebo škoda?

Přál bych si tady s ní ležet. Ta myšlenka ho zastihla nepřipraveného. Zcela. I ten pocit ve slabinách byl nečekaný. Bolestivý. A on stiskl bledé rty. Jak by sis to představoval, ty blázne? S maskou na obličeji? V brnění? Blázne!

Najednou si uvědomil, že už hodnou chvíli nic neslyší. Tak byl zaujatý svými myšlenkami... A zjištění do něj narazilo jako meteorit. Byla pryč. Sprcha byla tichá, ale neozývalo se ani nic jiného. Žádné to obvyklé šmátrání po ručníku, ty další zvuky, které člověk dělá, ať se snaží jak se snaží. Utekla mu. Už zase. Aspoň ne nahá, to zjistil, když nahlédl dovnitř. Oblek, který jí přinesl, byl pryč.

Naštěstí pro něj nebylo těžké ji sledovat. A tak ji začal pronásledovat. Dokázal se jí držet a pak ji dostihl.

 

"Proč mi musíš pořád utíkat?!" zeptal se, ale to už na něj tasila meč." Můžeme si promluvit, prosím?!"

"Proč mě ty nemůžeš prostě nechat na pokoji? Proč mě všichni nemůžete nechat na pokoji! Obi-Wan, ty, císař! Co ze mě máte? Hm? Co ze mě máš ty? Proč se mě držíš, HM?!"

Pomalu couvala chodbou pryč. Meč držela pořád v pohotovosti a její výraz... Bolel. Ano, to bylo nejvýstižnější. Bolel.

Bolel ho.

"Protože ti chci pomoci. Nechci, aby tě Císař zabil," řekl naprosto upřímně. "Ale pokud nechceš… nemusíš se mnou chodit. Nebudu tě už nutit. A Rytíře si můžeš nechat." S tím se otočil a odcházel. Uvědomil si totiž jedno. Nenávidí ho. Stejně jako kdysi Padmé.

 

Sklopila meč a chvilku to vypadalo, že ho po něm mrští. Ale pak jen stiskla příslušné tlačítko a záře pohasla. Chvilku se dívala jak jde na opačnou stranu a věděla, že se musí vrátit. Ta chodba byla slepá. Ale nehodlala na něj čekat. Najednou byla nepochopitelně smutná. Chtěla zalézt někam do koutku a zůstat tam. Vrátit se na Argan, i když to bylo peklo na zemi. Nebo na Tatooine. Vrátit se. Ale neměla kam.

Sešla schody, které začínaly na "její straně" chodby, odhodlaná dojít až k Rytíř a odletět někam hodně daleko...

Ten úder na solar ji překvapil. Podkosení nohou ještě víc. A jak byla zmatená z toho Sitha, Síla ji nechtěla poslechnout. Složila se na zem.

"Ty budeš moje druhá odměna. Za tebe Jabba dá dvakrát tolik, co za Sola," zasyčel jí do ucha známý hlas.

 

Nebyl na chodbě. Už ne, ale cítil, že se jí něco stalo. A tak se otočil na patě, i když věděl, že Leia Organa a Solo už přistáli. A rozběhl se.

"Fette!"

"Lorde Vadere?!" Muž se skoro uklonil. Nečekal, že ho Vader srazí k zemi a už vůbec nečekal to, že mu vzápětí jeho ruka zlomí vaz.

Vader si dál jeho těla nevšímal. Vzal ji jemně do náruče a odnesl do Rytíře. Tam ji položil na lůžko a zkontroloval tep. Byl v pořádku, jen omráčená. Přesto u ní zůstal dokud se alespoň trochu neprobrala a teprve pak odešel za ostatními povinnostmi. Předtím ji ovšem pohladil po tváři. Jemně. Něžně. A možná trochu smutně.

 

A pak... Najednou zase chtěl být ten zlý. A byl zlý. Nechal se znovu ovládnout Temnou stranou a pocítil to mámivé opojení moci. A přesto nebyl šťastný. Dělal, co císař chtěl a potřeboval. Lovil Skywalkera. Jenže se mu to všechno vymklo z rukou. Podcenil Landa a jeho strach, který si myslel, že z něj má. Podcenil bojovnost princezny Leiy, i když tam to vcelku očekával. Dobrá, nechal zamrazit Sola do karbonitu a vskutku si vychutnal jejich pohledy, když zjistili, že je Lando, byť z donucení zradil.

Zjistil také, že Luke bude mnohem větší oříšek než přepokládal... Ano, připravil ho o ruku, ale zlomit ho nedokázal. Mohl slibovat, vyhrožovat, mohl ho šokovat. Ale nedokázal to. Měl pocit, že tohle se příčí Císařovým předpovědím, ale nemělo to na něj takový účinek, jaký by to asi mít mělo.

Princezna a ten wookie mu nakonec upláchli. Sola nechal i s mrtvým Bobou Fettem dopravit na Tatooine, jako malý dárek Jabbovi.

Sám se vrátil na Executora. Aby vzápětí zjistil, jak moc byli jeho lidé horliví. Černý Rytíř byl na palubě taky. Zineé v jeho osobní kajutě.

 

* * *

 

Nemohl se z toho vzpamatovat. Přál si najít to co hledá, ale nemohl. Nevěděl co chce. Nevěděl, co může dělat a bál se, že udělá… Přál si být s ní a jen se dívat jak spí. Přál si ji vhodit do temné kobky a dokázat jí, že je lord ze Sithu. A nejvíc si přál a toužil po tom, zase si promluvit se svým učitelem. S Obi-Wanem

Začínáš pochybovat a tvé srdce je nejisté. Některá přání se plní a on najednou zase slyšel Obi-Wanův hlas. Klidný a vyrovnaný, jako jej slýchával vždy. Chvěješ se, Anakine.

„Bojím se mistře,“ hlesl v koutku duše Anakin

A čeho se bojíš... Sám sebe? Toho, že v tobě přece jen je něco lidského?

„Už nevím co jsem. Kdo jsem. všechno se děje moc rychle. Ublížil jsem synovi...“

Já vím... Obi-Wan se odmlčel. Ale ani přesto jsi ho nedokázal přetáhnout na svou stranu. Má tedy to dobré z tvé duše.

„Na čí jsem straně? Zabil jsem Fetta, jen proto, že ji chtěl prodat Jabbovi. Pro Císaře jsem lovil její přátele. Celá ty léta jsem nepochyboval, ale teď... Toužím po moci a zároveň se mi to hnusí.“

Vždy jsi byl silný, nakond. Mnohem silnější, než sis dokázal připustit. Sám jsi padl, ale sám se dokážeš vrátit. Najdeš cestu ke Světlé straně. Svou vlastní vůlí i s pomocí. Rozpor v myšlenkách a konání, pochybnosti jsou dobrými ukazateli…

„Proto jsi mi ji poslal do cesty? Abych se vrátil? Já… Ublížil Lukovi...“

Ale Luke je z těch, kteří umí odpouštět. Luke v tobě cítí to, co si nechceš připustit. Ublížil jsi mu, hrozně jsi mu ublížil, ale jestli dostaneš šanci, Anakine, nezahazuj ji...

Zineé se pohnula. Přejela si dlaní po očích, ale nechala je zavřené.

"Vadere..." zašeptala potom.

Zvedl se a vzal ji za ruku. Měla drobné ruce, proti těm jeho v černých rukavicích. Proti protézám, které mu nahrazovaly vlastní ruce.

"Zineé, jsem tady."

"To nejde přeslechnout," ušklíbla se po chvilce. "Já se tě nikdy nezbavím, asi. Ale... děkuju," pronesla náhle. "Nechat se takhle dorazit námezdným lovcem. Šla bych vrátit meč, kdyby bylo komu."

"To se může stát každému," řekl tiše a pak ji jemně znova pohladil po ruce. "Cítíš se dobře?"

"Jsem na Executoru, předpokládám v tvojí kajutě. Ale jo, v rámci možností se cítím dobře... Han je doufám v pořádku," vypálila potom ze zálohy.

"No, dá se to tak říct,“ odpověděl Vader tiše a vstal. "Je naživu, pokud se bojíš o tohle."

"To mi stačí, protože ze zbytku se Han dokáže vylízat..." znovu zavřela oči. Nekomentovala nic. Nervala se. Nebyla jedovatá. Přišla si jen nesmírně unavená. I když tu zbývalo spoustu nedořešeného. "Proč mě chceš chránit před Císařem? Nejsem důležitá. Jak sis mohl všimnout, mám o hodně méně moci, než Luke."

"Já nevím. Možná, že jsem jen chtěl." Vader vstal a vyšel z komnaty. Nedokázal už tu s ní déle být.

A možná proto o několik hodin později proti tomu malému útoku povstalců vylétl sám.

Později nedokázal pochopit, jak to, že ho zasáhli, ale když přistával zpět na Executoru, jeho letoun vybuchl.

 

Ohnivé peklo. Tak jako kdysi. Objala ho hrůza. Noční můra se vrátila. On se bál ohně! A tak se snažil dostat ven. Respirátor se poškodil. Plíce mu kolabovaly a před očima se mu dělaly mžitky. A pak kolem sebe slyšel jen hlasy a někdo mu strhl helmu.

Lapal po dechu...

Možná, že jsem jen chtěl...

 

Nedokázal ji udržet v kajutě. Ne když útočili povstalci, protože ona svým způsobem byla jedna z nich, ačkoliv se k tomu nehlásila. Okatě se stavěla stranou téhle války. Měla jen přátele. Přátele a své zásady. Dost dobře mohla stát na obou stranách, stát na té hranici a dělící čáře. Měla relativní svobodu... relativní.

Když jeho loď vybouchla, stála na první úrovni nad přistávací plochou.

Tentokrát nedopadla hladce na čtyři, ale několikrát se překulila. A snažila se sama sebe přesvědčit, že to, co cítí není strach. Nemohla se přece bát o něj...

 

Ošetřovna na Executoru připomínala nemocnici v malém měřítku.

Když mu doktor sundal masku a vzápětí ho intuboval, aby se neudusil, málem couvla odporem. Tak strašně... strašně zničená tvář. Ohavná, spálená.

Viděla i ty zlomeniny. Výbuch mu poškodil už tak doničené tělo. Plíce kolabovaly.

Doktor se snažil,ale nemohl to poškození najít. Ano, paže i nohy měl zase zpřerážené, ale to byly bionické věci, mohl je nahradit. Potřeboval by jeho lékařské záznamy, ale ty byly v robotovi, kterého si ona před měsícem vybrala jako cíl na cvičení. Byly pryč. Nezbylo mu nic jiného, než jeho tělo znova osnímkovat a najít to. Ten problém.

A skutečně to našel. Zničené obratle. Transmitery.

„Proč jsou tam?" zeptala se Zinek nahlas.

"To nevím," odpověděl doktor a jeho pohled opravdu nebyl přívětivý. "Možná kdybyste nebyla tak horlivá, mohl jsem to vědět."

Zamračila se. Zrudla, ale neodpověděla. Místo toho sklopila oči a sedla si na stoličku, kterou tam měl vedle lůžka. Vlastně si říkala, že jestli to Vader nepřežije, asi bude muset hodně rychle utíkat, aby odsud vyvázla živá.

"Naskenuju si ho ještě jednou. Zlomeniny dolních končetin nebudou takový problém, na to postačí technický robot, ale ten zbytek..."

Jen seděla a čekala. A pak ho najednou vzala za ruku. Ještě pořád v rukavici. Pomalu zavřela oči a... pátrala. Nechala Sílu, ať ho do ní otiskne. Ať jí ukáže...

"Pátý a šestý pár žeber," zašeptala po chvilce. "Ty transmitery tam drží pár nervů. Nevím proč..."

"Drží, nebo blokují?" zeptal se z náhlého popudu doktor.

"Blokují," řekla po chvíli

"Bože můj, a víte co blokují?"

"Co?"

"Dýchání! On by mohl sám dýchat, pokud je dám pryč."

Žádná maska?"

"Žádná maska."

"U Síly!"

"Odoperuji je, teď hned."

"Nebude to nebezpečné?"

"Bude."

"A co ten zbytek?" zeptala se po chvíli. Znovu otevřela oči a doktor si uvědomil, jak jsou znepokojivě hluboké. Snad až příliš hluboké.

"Ten zbytek spraví regenerátor. Z větší části."

"Proč jste to neudělali doteď?"

"Nedal na sebe sáhnout. Znamenalo to sundat masku. Příliš velké riziko. Císař si to také nepřál."

Rozhostilo se ticho.

"Ale je příliš slabý..." poznamenal doktor potom.

"To nevadí," odtušila ona a pak se svezla ze stoličky. Obešla lůžko a pak si klekla na zem. Přiložila prsty na znetvořenou kůži. "Jestli máte pár silných pout, tak můžete začít."

"Cože?"

"Laicky řečeno, můžu fungovat jako průtokový kanál. Síla mu pomůže."

"Přivážu ho a připravím k operaci." S tím si povolal lékařského droida a dal mu pokyny.

Pak Lorda Vadera nachystali a začali.

Bylo to náročné a Vader několikrát málem sklouzl na opačnou stranu.

Operoval dlouho, aby ho nezabil, musel opatrně a po nekonečných hodinách… Bylo vše jak mělo být.

Lord Vader se poprvé po dlouhých letech sám nadechl.

 

"Jste si jistá?" To se jí doktor ptal, když přinesl potom ještě jeden pár kožených pout a zapnul jí je kolem zápěstí.

"Jsem si naprosto jistá," odpověděla, když zkusila pohnout rukama a zjistila, že to nejde. Že skutečně pevně drží, přitisknuté na Vaderových spáncích.

"Proč to vlastně děláte?"

"Protože chci..."

Cítila, jak jí tělem proudí spousta, nespočitatelná, ohromná spousta nezvládnuté energie. Protáčely se jí panenky a bolelo ji celé tělo. Několikrát málem ztratila vědomí, i když se jí vždycky podařilo udržet na hranici vnímání.

Kdyby mu měla pomoci vlastí silou, zbývalo by jí možná tak na slabý elektrický šok. Ale použít vlastní tělo jako přenosový kanál bylo mnohem šílenější. A když na hranici reality s čirými halucinacemi zaznamenala ten nádech, konečně ztratila vědomí definitivně.

Nechali jí lůžko nedaleko jeho, aby na ni viděl, protože i oči mu doktor spravil. Později v několika dnech. To byl pořád mimo. A pak se mu opravovaly končetiny, měnily za nové. Další regenerace kůže, jizvy na obličeji spravila plastika, doktor se smál pod fousy, kdysi byl dobrý plastický chirurg.

Když se po týdnu začal Vader probírat, už měl nové končetiny a spáleniny v obličeji se také hojily dobře. Později tam bude mít jen pár jizev.

Zineé pořád spala. Probrala se jen jednou a zcela nekompromisně se na vratkých nohou přesunula do jeho kajuty. Bylo to asi tak v polovině celého procesu. A ona, ačkoliv byla k smrti unavená, nemohla v tom ruchu, který na ošetřovně panoval, pořádně odpočívat. A navíc se jí podvědomě stýskalo po jeho posteli. Možná proto, že byla jeho.

Když doktor Lorda Vadera po týdnu znovu vytáhl z regeneračního zařízení, které už zahojilo, co se zahojit dalo, a pokusil se ho probudit, nebyla tam.

 

"Lorde Vadere," popleskal lékař Sitha po tvářích. Zbrusu nových. "Lorde Vadere, slyšíte mě?"

"Co se… co se děje?"

"Měl jste nehodu pane. Letadlo vybuchlo."

"Vzpomínám… si,“ zachraptěl Vader přes dýchací masku. Kterou mu doktor vzápětí sundal.

"Co to děláte…?! Vždyť já nemohu....!"

„Blokované nervy, jednoduchá, ne docela složitá operace. Můžete."

"Cože?!" vytřeštil na něj oči v očekávání, že se za pár vteřin se začne dusit. Nestalo se. Nadechl se. Jednou. Dvakrát.

"Transmiter v páteři, Lorde. Nebylo jednoduché ho vyndat, ale zvládli jsme to. A pak jsme se pomalu pustili do rekonstrukce..."

"Rekonstrukce?" opakoval fascinovaně Sith.

"Ano. Popáleniny, poškozené končetiny... Ostatně," doktor mu přistrčil zrcadlo. "Můžete se přesvědčit sám."

A tak se na sebe poprvé po letech podíval bez masky a neviděl znetvořenou tvář. Už ne. Ano bylo tam popálení a jizvy, ale vypadal jinak. Jako, když byl ještě Anakin.

"U Síly," zašeptal. A pak mu teprve došla doktorova slova. "Transmitery? V páteři? Jak… Jak by se tam dostaly a proč by blokovaly..." Vader skoro křičel, ale pak se zarazil.

Najedno mu došlo kdo a dokonce proč.

Zrada!

Zrada! A zase zrada!

Bolelo to... A nástroje na stolku se začaly chvět.

On mě zradil!

On mě zradil!

Doktor se stačil včas dostat skokem za dveře, a jen setinu vteřiny na to, se od nich odrazil skalpel. Teď bylo skutečně nebezpečné tam zůstávat. Z ošetřovny se ozýval křik, rány a svist vzduchu, který křižovaly smrtící nástroje, byl hrozivý.

Doktor se venku tiskl ke stěně a pak se trochu ušklíbl, když se ozvala rána poněkud ohlušivějšího dopadu.

"Tedy, že ta holka měla páru, ale tohle... tohle je úplně jiná liga," zabrumlal si pod vousy. Pak houkl na nejbližšího strážného, který to pozoroval se zděšením v očích. "Přiveďte tu dívku. Zineé! Hned!"

"Jak nám ta pomůže?"

"No, chcete tam jít sám?"

"Ne!"

Voják zmizel a vzápětí už jí klepal na dveře.

"Slečno Zineé, prosím, je to nutné. Prosím vstaňte."

Pak měl pocit, že je zpátky před ošetřovnou, protože zevnitř se ozvalo cosi podobného. Nakonec však dveře odjely stranou.

Ona seděla na posteli, kruhy pod očima a měřila si ho vražedným pohledem. Oblečená byla jen v županu.

"Co se děje?"

"Prosím pojďte, Lord Vader... Pan doktor vás prosí."

V polospánku ho následovala, aniž řekla popel. Musela být skutečně unavená. Dokonce šla bosa. Když došli před ošetřovnu, zatvářila se trochu příčetněji.

"Co se děje?"

"Doktor vám řekne víc."

"Co se děje, doktore?"

"Řekl jsem mu, co jsem zjistil. Začal šílet."

"No to se ani nedivím."

"Ničí mi ošetřovnu."

"Zaplatí to."

"Může si ublížit... Ale asi bude lepší když ještě chvilku počkáme."

"Možná ano. Máte kafe?"

Donesl jí šálek, ale moc to nepomohlo. Vypila ho na ex, ale pak se stejně opřela o stěnu. Po chvilce po ní sjela dolů a zase regulérně pospávala. Jenže v tu chvíli jí přímo pod lopatkami zaduněl úder. Zineé zdvihla hlavu a shrnula si vlasy z obličeje.

"Já se vážně potřebuju vyspat. A v tomhle se spát nedá," zavrčela potom. Zdvihla se. A než ji doktor stihl zadržet, stiskla tlačítko otevírání dveří a zmizela uvnitř.

"Císař nám pomáhej," zamumlal si doktor, když se dveře zavřely.

Voják jen rozklepaně přikývl.

 

Ošetřovna vypadala strašně. Ještě hůř, než jeho pokoj, když s ním prvně skončila. Ještě hůř než všechny ty kajuty, které zdemolovala. Opravdu byl o dobrou třídu výš.

"Sakra, to je bordel," pomyslela si polohlasem. Pak se rozhlédla kolem. "Víš..." začala potom, ale musela zívnout. Do toho zase začal ten kolotoč, připomínající svou silou tornádo v uzavřeném prostoru.

"SAKRA, NECHTĚL BY SES UKLIDNIT, KDYŽ S TEBOU MLUVÍM?!"

Neslyšel ji, tak k němu přišla a objala ho, sevřela a on dostal šok. Najednou se uklidnil.

"To bude dobré. Bude to dobré."

To bude dobré, Anakine, ozval se i Obi-Wanův hlas a jako by ho i starý mistr objal. Uklidňoval se, pomalu ale přece.

"Zineé?"

"A kdo jinej myslíš, že by byl takovej cvok a dobrovolně sem vlezl?" uchechtla se a dostrkala ho k lůžku, ale nakonec si na něj sedla sama. Aniž by se ho přestala dotýkat, i když to znamenalo, že ho jenom držela za ruku. "Nemůžu kvůli tobě spát, děláš příšernej kravál..." zamumlala potom. A najednou se o něj opírala. Zavíraly se jí oči. "Mohl bys bej tak hodnej a příště dělat něco tiššího? Cupovat papír?" navrhla mu potom, ještě než definitivně podlehla další dávce karmanské únavy.

Objal ji právě včas, aby ji zachytil a sám se s ní v náručí uklidňoval.

Když o chvíli později vešel doktor, našel ho, jak mu Zineé spí v objetí.

"Usnula, nic jsem jí neudělal."

"Já vím, Lorde Vadere, ale měl byste si lehnout. Potřebujete to. Vy. I ona. I když ona už spí v kuse skoro tři dny.“

„Tři dny? Co se stalo?!“

„Dala vám sílu…“

„Cože?“

„Asi budete vědět lépe než já, co udělala. Sama mi řekla, že fungovala jako přenosový kanál…“ Doktor se usmál. „Ale bát se nemusíte, kontroloval jsem ji… Je to jen únava, bude v pořádku.“

 

Když se probudil druhý den, ještě pořád spala. Oddechovala zhluboka, na předloktí měla zalepený vpich po výživě. Byla bledá, ale ten škodolibý výraz z dobře vykonané práce nešel přehlédnout. Nakrčený nos, zatnutá pěst, trochu pootevřená pusa, provokativně sešpulená...

"Dobré ráno, Lorde Vadere," pozdravil ho doktor tiše a ve tváři měl naprosto totožný spokojený výraz. Téměř si mnul ruce. "Jak se vede?"

"Ech, jde to," odpověděl a zase si sáhl na obličej. Pořád nemohl věřit tomu, že dýchá. Že dýchá sám!

"Jak se na tom?" zeptal se a raději převedl pozornost na ni.

"Bude v pořádku, jen se musí vyspat, momentálně mne zajímáte vy," doktor se usmál a přitáhl si k jeho lůžku sedátko. "Jak se cítíte? Netáhnou vás příliš jizvy? Nebolí vás něco? Citlivost končetin je dobrá?"

"Bolí mě nohy, ale to je normální, to vím," řekl tiše a pak se podíval na druhou stranu. Co to všechno znamenalo. Co to mělo znamenat? Proč ho Císař tak zradil? Ty transmitery, doktor říkal, že tam byly navíc. Schválně ho ochromil. Aby si ho podmanil. A to se mu povedlo. Dokonale. Takže ho tehdy nezradili Jediové, ale i Císař.

Vader se zadíval do zdi.

Co teď?

"Normální to je, ale kdyby to přetrvávalo, tak se na to samozřejmě podíváme." Doktor vytáhl tužkovou baterku a posvítil si na něj. Ohmatal napůl zhojené jizvy, popáleniny... "No, bylo by dobré, kdybyste byl ochoten po snídani ještě vydržet pár hodin v regenerátoru. Nebude to nic příjemného, ale třeba vám můžu dát i něco slabšího na spaní, aby vám to nebylo tak dlouhé."

Pak zachytil jeho pohled.

"Lorde Vadere?"

Jenže Vader nedopovídal. Najednou se uzavřel do sebe a nic neříkal. Jen hlavou mu plynulo, proč? A jak jsem mu mohl věřit? Jak jsem jen mohl?

"Lorde Vadere," lékař mu stiskl rameno. "Pojďte se mnou, prosím. Potřebujete to, vaše tělo je ještě příliš náchylné a citlivé k poškození. Lorde Vadere, no tak..." Chápal, co se v něm asi odehrává, ale věcné jednání bylo momentálně jedinou možností, jak mu pomoci. Zvláštní, vidět tohoto muže v takové situaci...

Vždy se ho bál, stejně jako zbytek posádky. Obával se jeho moci i jeho záměrů s jakým ji využíval. A najednou... taková změna. Podivná změna.

"Kam?"

"Do regenerátoru, pojďte, dám vám něco…"

"Nechci!"

„Dobře, ale opatrně. Pojďte. Pomalu a klidně."

Vader ho poslouchal jen okrajově. Zvedl se a šel.

Vlezl do toho přístroje a pořád vypadal tak... vzdáleně.

Byl to šok. Obrovský a nehezký. Měl nutkání vrhnout se po dýchacím přístroji a zase se skrýt do svého brnění. Měl nutkání osahávat si obličej, přesvědčovat se, že kůže je sice trochu zničená, ale už zase vypadá... téměř normálně. Nemohl tomu uvěřit. Dvacet let cítil jen tu kovovou masku, díval se na svět skrze temné čočky. A teď - najednou. Všechno jako dřív. Co dělalo Vadera Vaderem bylo pryč. Už to nepotřeboval. Už nemusel mít svou masku, aby mohl žít. Ale žít bez ní bylo tak těžké...

Nemohl se na sebe dívat a všechno ho v tom přístroji bolelo. Doktor měl strach mu něco dát proti jeho vůli, to cítil. Bál se ho. A on sám? On se bál sám sebe. Co bude dál? Co se stane? Co Císař, kdy mu to dojde? Má na lodi špiony, o tom se nepochybuje, ale Piett a ostatní možná nezradí. Možná.

Možná kdyby si nechal upravit masku... Tu černou hmotu bez očí, bez emocí. To brnění, za kterým se může schovat, za kterým znovu může být Darth Vader a nikdo jiný. Žádný Anakin Skywalker, ten je dávno mrtvý. Zabil ho, sám v sobě ho zabil. Zničil jeho tvář a oblékl si jinou.

Anakine... Vítej zpátky. 

„Ne, běž pryč. Běž! Prosím!“

Čeho se bojíš, Anakine? Příteli... Bolest je dobrá, dává nám vědět, že jsme naživu. Cítíš bolest. Ještě žiješ. Tady je důkaz, který jsi sám v sobě chtěl.

„Bojím se. Já, čemu mám věřit? Myslel jsem… já… dvacet let jsem věřil jen… zrádci. Měl jsi mě zabít, Obi-Wane, proč jsi to neudělal?“

Chtěl jsem, Anakine. Nebudu lhát, chtěl jsem tě zabít. Ale potom jsem nemohl, i když jsem tušil, co způsobíš, kolik bolesti rozeseješ. Nevím proč, zabít tě bylo to nejsnazší, co jsem mohl udělat. A neudělal. Snad proto, že jsi byl můj žák, můj přítel, snad proto, že jsem si přál, abys jednou mohl najít cestu zpátky.

„Obi-Wane,“ Vader sebou v kóji cukl a zase si zakryl rukama obličej. Neměl se hýbat, ale nemohl si pomoct. Bylo toho tolik.

"Proč?!"

Tohle jsi nikdy nepochopil, Anakine. Byl jsi jako můj syn. Když jsi zradil Řád, jakoby si zradil svou rodinu a svého otce. Ale může otec zavrhnout vlastního syna, vlastní krev, byť by si to stokrát zasloužila? Stejně jako milující otec doufá, že se jeho syn jednou napraví, i já ve skrytu duše stále doufal, že se jednou vrátíš.

„Potřeboval jsem jen někoho kdo by mi věřil. Bál jsem se o Padmé, čekala naše děti. Nikdo mi nevěřil. Ty jsi se zlobil a já měl takový strach. Řekl jsem, že udělám cokoliv, abych je ochránil a taky jsem to udělal, ale vše bylo nadarmo. Omlouvám se…“

Neomlouvej se slovy, Anakine. Činy, to je ta pravá cesta k odpuštění... I když já ti v srdci dávno odpustil, přestože jsem si to nechtěl připustit.

„Ne, už.nejsem Anakin! Ten je mrtvý! Musí být! Copak by to všechno dovolil?!“

„Jenže Císař tě zradil," hlesl sám k sobě a pak zavřel oči. "Zradil. ..Komu můžu věřit?"

Nikdo mu neodpověděl a doktor ho přes link požádal, aby ležel v klidu. Nemohl… Bylo to tak těžké. A pak, pak to i bolelo. Všechno. A přes tu bolest byl unavený. A zlostný. Jak mu to mohli udělat? Jak?! Proč?

Protože ho všichni chtěli využít.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

hmmm

(tehanu, 4. 9. 2010 14:17)

teda nečakala som, že Vadera "opravia" XD To ma príjemne prekvapilo, aj keď chudák toľko pocitov už asi dlho nezažil a tá zrada tiež. Už sa teším čo spraví s Cisárom ,hehe. Dúfam,že ďalšia kapitola bude čoskoro XD.

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA