Jdi na obsah Jdi na menu
 


I. kapitola: Černý rytíř

8. 6. 2010

I. kapitola: Černý rytíř

 

 

Hvězda smrti je na kusy, můj mistr zuří a zase si to vybije na mě i svých strážných. Opět abych hledal další, kteří si post Rudých strážců zaslouží. Naštěstí je dost bláznů, kteří po tom skočí a ještě se budou předhánět s ostatními. Blázni! Bláhoví!

Poznámka pod čarou: zajímalo by mě, co tím chtěl Obi-Wan dokázat, když se obětoval. Blázen jeden stará! A hlavně co to sebou tahal za kluka?! Sakra, kdyby nebyl mrtvý, za ty připomínky starých časů bych ho asi zabil!

 

* * *

 

Jsou na Hothu. Ledová planeta a povstalecká základna. Hane, starej pašeráku, co to do tebe vjelo? Najednou ses dal na dobrou stranu? Nebo je v tom ženská?

Natáhla nohy na palubní desku, to odkoukala od něj a sáhla pro vysílačku.

„Raketoplán Revia pro Falkon. Revia pro Falkon!“

„Chewie?!“

„Cože?“

„Až se vrátí, jestli se vrátí, nafackuj mu i za mě.“

„Hej, Chewie, fajn, jo, jo, rozumím…“

„Nech mě mluvit!“

„Šel hledat Skywalkera, jo, ano. CHEWIE!“

„Můžu mluvit?“

„Výborně. Budete odlétat z Hothu? Fajn, budu kroužit kolem planety. Až se vznesete, vyšli signál. Ráda vás uvidím. Jo. JO.“

„Najde se. Han uklouzl i Jabbovi, nějaká podělaná zima…“

„Uvidíme se.“

Vypojila vysílačku a chopila se řízení. Han se do něčeho zase namočil. A byl v tom Luke Skywalker, opět. Skywalker. Prostě se toho nikdy nezbaví. K čertu s tím. Nastavila cílové souřadnice a stiskla páčku hypermotoru.

 

Černý rytíř se vynořil z hyperprostoru a Vader se díval na prázdnotu, která se před ním rozprostírala. Ledová planeta. Executor se vynoří o několik hodin později. On se zaměřil na planetu před sebou. Tam už jeho jednotky bojovaly s povstalci. A on cítil, že tam je ten chlapec, ten kterého sebou přivedl Obi-Wan. A ještě někdo tu byl, ještě další posun v Síle. Bylo to zvláštní...

 

Ádoprdeledoprdeledoprdeledoprdele!, zaklela v duchu, když vyskočila z hyperprostoru a lokátor začal pištět. Protože tohle nebyla frekvence povstalců a už vůbec ne Hanova. Takhle začal vřískat jen v jediném případě... Impérium. Tak už se ti černí parchanti domákli, kde je jádro pudla. Zapnula maskování, ale věděla, že o ní stejně budou vědět. A do prostoru zpátky skočit nemohla.

"Revia pro Falcon! Revia pro Falcon!"

"Han, slyším? Co je, takhle vysílačka je jen pro případ nouze."

"Jo? A víš, že máte návštěvu? Visím v prostoru kus od nich, moc jim to sluší."

"COŽE?!"

"Máte tu Impérium, Hane! A blízko!"

Ve vysílačce to zapraskalo. Nadechla se, protože taky ucítila tlak na hrudi a přestalo se jí to líbit.

"Jo, už to taky hlásí," ozval se Han.

"Fajn. Víš co? Sejdeme se u Landa, začíná mi hořet..."

V tu chvíli ucítila naráz na zadní stranu raketoplánu. A přišla o zadní štít.

"Kurva."

Pak se náraz ozval znova a jí to mrštilo proti palubní desce. Pak už cítila, jak ji cosi bere do vleku, nemohla bojovat, přišla o pár motorů. Mohla jen čekat.

 

Díval se jak ji přitahují blíž a pak se podíval na druhou loď, už mířila k hyperprostoru, tu nechytí. Ale tahle, tahle byla důležitá. Protože z ní cítil to druhé hnutí Síly

 

Já ho zabiju, ať je to kdo je to, blesklo jí hlavou v té minutě, kdy se zbavila pásů a hrábla pro zbraň i meč. Co je mi do jejich klukovských her! Ale oni mi zničili raketu! Oni mi zničili Reviu! Když se podívala ven, jasně viděla, že celá levá strana je v háji, se zadkem to taky slavné nebude. A věděla, že v celém vesmíru už není mechanik, který by jí to zlatíčko opravil.

Když uslyšela laserovou řezačku, jen se nehezky ušklíbla.

A první z vojáků, který jí umazal podlahu, to chytil do čela. Ti další už si to spravedlivě rozdělovali. Do čela, do hrudníku... A už bylo jedno jestli pistolí, nebo světelným mečem.

Jenže pak vešel on. A její rány vykryl. Jako jeden z mála.

Docela ji to pobouřilo, ale na druhé straně, šel z něj strach. Jen máchl mečem a ten její jí vyrazil. O blaster přišla už dávno, ale tohle... tohle se jí nelíbilo. To bylo poslední, co si pamatovala. Probrala se až v kajutě a on seděl na židli nedaleko. Pozoroval ji. Tedy, pokud o tom mohla tak mluvit, když se na ni díval skrz černou umrlčí masku. Ten ohoz se jí nelíbil, ale zároveň tušila, koho má před sebou.

Temného rytíře. Přízrak.

Dartha Vadera.

 

"Rozbil jste mi loď," zachrčela, protože měla pocit, že ji zřejmě někdo zavřel přívod kyslíku. Zvláštní, teď už strach necítila. Patřila k lidem, kteří se začínají bát až pozítří. Což byla zvláště v tomhle případě sebevražedná tendence. Zdvihla se a zjistila, že nemá plášť. Takže jí někdo svlíkal. Zamračila se. "Rozbil jste mi loď, sakra!"

"Ne, zničil jsem vám loď. To je lepší termín. A vy jste narušila válečnou zónu, takže to je riziko povolání, jak by se dalo říct. Jste pašerák, jak jsem zjistil z vaší lodi. A ta teď už není. Tak se chovejte slušně."

"To si ze mě děláte srandu?" zdvihla se na loktech a když zjistila, že to nebolí, sedla si. "Vy jste mi zničil loď a já se mám chovat slušně? No to mě podržte! A válečnou zónu? Co je mi do vaší válečný zóny! Moje válka to není a nic jsem nenarušila, ani jsem o vás nezavadila. A vůbec!"

"Jste na mojí lodi a máte štěstí, že ne ve vězeňské kobce na Executoru. Jak říkám, máte štěstí. Jste v mé kajutě a zatím se chovám slušně. K pašerákovi. Přemýšlejte o tom."

"Není o čem přemýšlet!" zamračila se a konečně spustila nohy na zem. "Jak se tak na vás dívám, tak vám vaši laskavost těžko budu splácet svojí přízní." Pomalu začala propátrávat okolí. Jaké bylo její překvapení, když narazila na svůj meč a nezajištěný. Konečně v ní taky dodatečně vzplál vztek. Tenhle... Tahle kreatura zabila Obi-Wana! Najednou jí meč vklouzl do ruky.

"Hm, tak proč nejsem ve vězeňské kobce na Executoru?" ušklíbla se potom.

"Protože mě zajímáte. A jelikož máte meč a umíte s ním obstojně zacházet. Ne sice moc, ale obstojně, takže… Ano, nestrčil jsem vás tam, jelikož jste relativně zajímavá, proto jste pořád na mé osobní lodi. Tak nechte ten meč a chovejte se chvilku slušně. "

"Pašeráci se neumí chovat slušně, to nevíte?!" opáčila a švihla po něm. Ránu měla dobrou, ale on byl bohužel rychlejší. Asi jsem vyšla ze cviku, pomyslela si kysele, když jí skoro odhodil na druhou stranu. Pak po něm znovu švihla a tentokrát šla z otočky.

"Zvlášť, když se mstí!" zasípala potom namáhavě, co jí k té zdi opravdu přirazil. Zavřela oči a začala se s ním přetahovat. A vztek jí pomáhal.

„Moc se vztekáte a přesto v sobě máte výcvik. Váš mistr musel zklamat, to je jasné. Ale temnotu z vás necítím, divné."

"Asi ještě nejsem dostatečně navztekaná!" odsekla a konečně se jí podařilo nad ním zvítězit. Dopad na zem byl tvrdý, ale nevzdala se a sekla mu po nohách. "Ale to přijde, nebojte se! Času máme dost." Odkulila se stranou a znovu po něm sekla.

A pak ji zase držel pod krkem a jí se nedostávalo vzduchu. "Tak, budete se chvilku chovat slušně?!"

"Trhněte si tou svojí plastovou haxnou!" odsekla mu namáhavě, ale zaútočit už nemohla, jednou rukou ji držel pod krkem a druhou jí drtil v železném sevření. Shodou okolností tu, kterou svírala meč. Ohnula nohy, aby ho kopla do rozkroku, ale pak jí prostě vědomí zase zastřela tma.

Tělo pod Vaderovýma rukama ochablo.

Když se probrala, byl pryč. A ona byla pořád v slušné kajutě. A její zbraň byla pořád tady, pokud šlo o meč. Blaster byl pryč. A na stolku byla večeře. Docela slušná. On byl pryč, ano, to cítila. Byl daleko. A přeci nebyl. Pak ji to došlo. Byla to jeho kajuta.

Jeho kajuta, hm... A nechal jí meč. Kdo ví co tím sledoval. Ale jestli čekal, že se začne chovat slušně, tak se setsakramentsky přepočítal! Její meč měl fialovou barvu s odlesky zelené. Moc hezkou. Ráda se na ni dívala. A v akci především.

 

"Lorde Vadere!" Ten důstojník se klepal jen promluvil. "Já, obávám se, že..."

"Ano?" Vader se otočil a přestal sledovat hvězdy v průzoru.

"Ničí vám kajutu."

"Hm, dobře... Asi ji to baví."

"No, velmi, pane." Důstojník se skutečně klepal. "Taky jsme prohledali palubní počítač její lodi, pane. Jak jste si přál."

"A?" Lord Vader naklonil hlavu na stranu.

"Jejím spojencem je ten pašerák Solo, co mu patří loď Falcon. Taky jistý Lando Calrissian... Těžař. Domovská planeta lodi Revia byla Tatooine."

"Hm, výborně," Vader se pod maskou trochu zašklebil. "Půjdu se na ni podívat, a vy se o ní pokuste zjistit ještě víc."

"Rozkaz, pane!" zasalutoval poručík a vyrazil rychlým krokem pryč. Opravdu nechtěl být u toho, až Vader uvidí, co ta ženská provedla s jeho kajutou. Upřímně, to by nepřál ani největšímu nepříteli.

 

Zatočila rukojetí meče a rozhlédla se kolem sebe. Vypadalo to náramně. Takhle nějak musela vypadat chudinka Revia, když s ní ta Imperiátorská hovada skončila. Ještě jednou se cvičně rozmáchla proti dveřím... Které náhle odjely stranou. Zašklebila se.

"Ale pěkně vítám, lorde," vysekla mu poklonu a koncem meče ještě srazila něco, co už vlastně nebylo tím, čím původně.

"Něco se vám tady nelíbilo?“ Vader se na ni zadíval. Pak k ní došel a třískl s ní o stěnu. Kopala, vzpírala se, ale nakonec v její mysli našel, co hledal.

"Znala jsi Obi-Wana?"

"Jo, a tys ho zabil!"

"Nechal se. Mohl se bránit!" Ani netušil proč ji to říká, ale už se stalo.

"To bylo hrdinství zabít starého muže, co?!" vřískla a měla pocit, že ho kopla do holeně. "Přišel sis jako frajer?!"

"Kdo jsi?"

"Trhni si! Přijď si na to sám, když si tak dobrej!"

Najednou měl pocit, že mu paží projel elektrický výboj a musel ji pustit. Zhroutila se na zem a natáhla ruku po meči, který ležel jen pár stop od ní. Nic se nestalo.

Jen se na ni díval a pak chvilku jen zíral.

“Nemusel se mi postavit, stačilo, kdyby utekl jako ti ostatní. A on to věděl!" Najednou měl pocit, že se hájí. Sakra, copak měl důvod?

Zvedla hlavu a věnovala mu pronikavý pohled.

"Asi měl nějakej důvod, ty černej rytíři." Z jejích úst to znělo pohrdavě. "Ale věřím, že to musela být slast, zabít vlastního učitele. O tom sní stovky dětí ve školách. Kluci jsou prostě kluci..." Znova se natáhla po meči, ale ten se jen slabě zachvěl a zůstal ležet.

"Ne, dost mě to naštvalo. A vám bych radil ať se uklidníte, jinak ten meč nezvednete. Tím jste mu musela dělat starost. Tou neukázněností a známostmi s pašeráky, že?"

"Jděte do hajzlu!" V tom si všiml, že je klidná. Podle dechu to tak vypadalo. Ale ten meč se stejně nehnul. A ona dál ležela na zemi, neschopná většího pohybu, natažená a přece zkroucená. Meč se znovu zachvěl, ale nehnul se. "No tak, do toho. Do toho, vždyť jsem vám zničila kajutu, zaútočila jsem na vás. No tak, užijte si to. Vychutnejte si mě. Stejně jako Obi-Wana."

"Nic jsem si nevychutnal!" vyprskl a pak ji zvedl. Stačil na ni jednou rukou. Zvednout ji a položil na postel. Praštila ho do hrudi. Jenže on tam měl jen ventilátor a to jeho chrčivé nadechování ji rozčilovalo.

"Nemůžete si to dát ztišit?!"

"Cože?"

"Můžete dýchat i potichu."

"Jste drzá!"

"To pašeráci bývají," odsekla nakvašeně. "Ten zvuk je strašnej. Vzbuzuje ve mě falešný naděje. Jako že třeba za pět minut umřete. Což se bohužel nestane." Jak se nad ní skláněl, obouruč ho praštila do míst, kde tušila ledviny. Narazila na další část krunýře a docílila jen toho, že se ošklivě uhodila sama.

"Špatně, jen si ublížíte!" zašklebil se na ni, ale to nemohla vidět, spíš cítit, pod tou maskou.

"Táhněte!" vyprskla nasupeně a přetřela si obolavělé zápěstí. "No tak do toho!" vyzvala ho potom. "Já pořád čekám, kdy začnete s tím strašlivým trestáním! Vždyť se vás všichni bojí a já pořád nechápu proč. Vlastně ani nechápu, proč ti všichni vykaj... Vadere!" Zkřivila tvář a chvilku by přísahal, že na něj vyplázne jazyk.

Chytil ji za obě zápěstí, de facto si na ni klekl a pak jí to ukázal. Celý ten souboj. Surově jí vtrhl do myšlenek a ukázal jí to. Byl vzteky bez sebe, ale přesto jí moc neublížil.

"Tak se u Síly dívej!" zasyčel a ona to uviděla.

Jeho, Obi-Wana, souboj. To jak zemřel.

 

Cítil jak se pod ním napnula, jak její ruce v jeho sevření zaškubaly. Zasténala bolestí a rysy její tváře by teď nepoznal. A pak se najednou dostal hlouběji než sám zamýšlel.

"Zeptal ses mě vůbec někdy, co chci já? Zmínil ses někdy, jestli si já něco nepřeju? NIKDY! Pořád jen Jedi! Skywalker! Povinnost! Tradice! Ale já ti na to seru! Seru ti na to!" Byla o dost mladší, mohlo jí být tak patnáct. Víc než dívku připomínala chlapce a padawanský copánek nešlo přehlédnout.

"Zineé! Zineé! Počkej!"

Ale to už byla pryč. Vzpomínky ho stáhly do neuvěřitelného víru.

Nenávidím tě, Obi-Wane Kenobi! Nenávidím tě!

Odpusť mi, Zineé... Odpusť mi...

Mistr je mrtvý. Teď je mistrem ona.

Otče! Otče...

Byl tím šokovaný a na chvilku ztratil nit. Jenže... Ten osud ho příliš zajímal. Tak se za ním vydal a ona si tak mohla lépe prohlédnout ten jeho… A bolest ta tam byla taky.

Obi-Wane, ty zatracený starý blázne! Obi-Wane, mistře!

To plakala ta část ukrytá hluboko pod nánosem černé a Vadera

"Chápej, Zineé, ty jsi výjimečná, umíš něco co ostatní ne..."

"Okradla jsem tě. Nikdo nechce dítě, které krade." Bylo jí šest a vzdorovitě špulila bradičku. I jako dítě měla zvláštní oči. Stejné barvy jakou neslo ostří jejího meče.

"Já chci dítě, které krade," usmíval se na ni. "Protože je šikovné."

 

Ty víš, co jsem udělal, Vadere. Příliš zbrkle a příliš rychle. V obavách, že jinak řád zanikne. Řád, který jsi pomáhal ničit. Nikdo nemohl tušit, že i po císařových rozkazech nějaká žena porodí dítě, které je schopné ovládat Sílu. Já takové dítě našel... A zkazil jsem, co jsem mohl. Anakine... Podívej se. Ona je jako ty. Vzpomínáš? Stejně nezdolná, stejně drzá... Ona pochopí tvojí bolest. Pochopí tvůj žal. Když budeš chtít.

 

Utekl, skoro se dalo říct, že ji nejen pustil, ale utekl i ze své kajuty, kterou zdemolovala. Ta byla jeho. Přísně funkční a on teď šel do jiné, té, co byla pro hosty. Tam se zavřel a zhroutil na lůžko. Ne, Obi-Wan je minulost! Už to není jeho mistr! Zradil ho! Stejně jako ostatní! Když doufal, že mu pomohou, zradili ho! On i Padmé!

Padmé!

U Síly, Padmé...

Stará bolest se znovu vrátila a on se schoulil do klubíčka. On! Lord Vader! Ale bylo to příliš silné.

Obi-Wan a to jeho poučování.

Qui-Gon Jinn a jeho vlídné zelené oči. Jeho pohlazení po vlasech.

Mistře!

Anakine, jdeš pozdě! Kdes zase lítal?!

Ale jen tady a támhle...

Anakine!

Mistře!

Ne… už není můj mistr, mám jiného, už mnoho let!

Anakine.... ona je jako ty...

Mistře?

Anakin Skywalker, Darth Vader zvedl hlavu. Byl v kajutě sám a přesto ho slyšel.

Ona je jako ty a ty to víš. Cítíš to. Proto není v kobkách na Executoru. Proto jsi ušetřil. Anakine... To je tvé jméno, pamatuješ? Ne, Darth Vader. Žádný Darth Vader. Anakin Skywalker. Tak se jmenoval ten chlapec, kterého jsem potkal na Tatooine. Který byl jedním z nejlepších a nejodvážnějších pilotů. Ty. Ty jsi Anakin Skywalker a to je něco, co nikdo nezmění. Můžeš si lhát jak chceš, můžeš poslouchat koho chceš, ale v srdci jsi pořád on... Mladý muž plný ideálů. Jsi to ty.

Už dávno nejsem Skywalker! Ten muž zemřel. Zemřel tam, v chrámu Jedi, a mnohem dřív už umíral. Nejsem Anakin, ten zabil Padmé. Není tu, zemřel... N-ne, běž pryč, nestraš mě svou přítomností, duchu!

Kdyby Anakin zemřel, tak by Darth Vader Zineé nenechal naživu...

Ne, je jen další jeho hračkou. Je jen… zvědavý..

Víš, že ona ti za hračku sloužit nebude. Obi-Wanův hlas se uchechtl. Nikdy ti za hračku sloužit nebude. Zdemolovala ti kajutu, dala ti skrze Sílu takovou ránu, žes ji musel pustit. I když potom nebyla schopná ničeho, postavila se. Ona se tě nebojí a ty to cítíš...

Už nejsem Anakin. Ten by ti neublížil. Ten by tě ochránil. Proč tohle děláš? Co po mě chceš?! Co? Jsem jen to, co jste ze mě udělali! Troska! Mrzák! A přízrak!

Kdybys nebyl Anakin, Darth Vader by Zineé nenechal naživu... opakoval Obi-Wanův hlas podivně kovově. A pořád dokola. Pořád dokola, dokolečka.

"Lorde Vadere, ta žena je asi mrtvá," ozvalo se za jeho pravým ramenem.

"Cože?" Vadfer se rychle otočil a za sebou uviděl mladého strážného.

"Najednou váš systém začal hlásit poplach a ona nedýchá.."

"Tak ji zkuste oživit! Hned!"

"Ano pane, už tam vyrazil doktor!"

"Jestli ji neoživí, budu vás činit osobně zodpovědného jasné?!"

Darth Vader by ji nechal zemřít a ty to víš. Anakine. Víš to... Ale tys ji zemřít nenechal.

"Rozumím, pane!" sklapl podpatky poručík a vydal se ke dveřím. Pak se ještě otočil. "Nechám ji převézt do cely a vaši kajutu nechám opravit."

"Nechte ji, kde je a kajutu nechte jak je. Zařídím si to sám!" Vader se již na poručíka ani nepodíval a místo toho hleděl z velkého okna do vesmíru.

 

Jenže proč... Proč tohle? Proč jsi se nechal zabít? Vždyť tehdy, v tom jícnu sopky, tehdy jsi mě porazil?! Proč tohle? Abys mě mohl takhle kontrolovat? Proč?

Až pochopíš Sílu, pak pochopíš, že teď jsem mnohem silnější, než kdy dřív. Pochopíš tajemství, jehož rozsah si Císař ani neumí představit... Zemřelo jen mé tělo. To co je důležitější, to přetrává stále. A měl jsem pravdu, pořád jsi Anakin. Jinak bys ji nenechal žít. Sbohem, Anakine. Uvidíme se, až budeš připraven.

 

Lékař ji zachránil a když se on vrátil do kajuty, spala, tentokrát zdravým spánkem. Nic nechtěla demolovat a, to mu připadlo až komické, tiskla k sobě deku a malý polštářek, na kterém musel spávat. Ano komické, skoro...

Husté, tmavorudé vlasy jí splývaly kolem tváří, neuspořádané a divoké. Ve spánku krčila nos a zatínala pěsti jako malé, vzteklé a uražené děcko. Nevěděl, co ho přimělo ji nechat naživu, ale udělal to. To a mnohem víc. A podvědomě věděl, že až se vzbudí, zažije jeho loď, co doposud nikdy.


 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

na vyžádání

(Nex, 15. 9. 2010 23:26)

"nadšený komentář"

*wink wink*

Páni...

(LoLo, 20. 6. 2010 19:32)

...je to trochu divný a zmatený, moc dobře neznám ty postavy, ale dějově je to zajímavý, takže jen tak dál a těším se na další díl =)

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA