Noc
Doktorovi, Kat, Keiro a všem, co sem ještě chodí...
„Musím zachovat rod, je to povinnost krále.“
„Já to chápu, už jsem vám obstaral i vhodnou ženu, Vaše Výsosti.“
„Jenže já… Nechci…“
„Ale musíte, sám jste to řekl. Je to povinnost krále a vládce.“
Ruka křečovitě sevřela polštář a tělo v posteli sebou neklidně škublo. Mladý muž se v polospánku schoulil do klubíčka a snažil se potlačit ten třas, který se ho zmocňoval. Toto byla nejhorší noc… Noc, kdy ho ve svém náručí držel jenom měsíc svým stříbrným svitem. Jenom měsíc. A měsíc je studený. Nehřeje…
„Vaše Výsosti, berete si tuto ženu za svou právoplatnou manželku a královnu této země ve jménu božím a slibujete ji ctít i milovat dokud vás smrt nerozdělí?“
„Ano.“
„Urozená paní Julie, berete si tohoto muže za svého právoplatného manžela a slibujete ho milovat a ctít dokud vás smrt nerozdělí?“
„Ano.“
Tvářil se kamenně, ale každé knězovo slovo se mu zařízlo do srdce jako nůž. Ale byla to povinnost, byla to otázka rodinné cti a zachování linie rodu… V duchu si trpce přiznával, že ona dá jeho pánu a vládci to, co on by mu nikdy dát nemohl. Dá mu dědice.
On mu mohl dát jenom sebe sama.
Probudil se zmáčený studeným potem, který mu stékal po zádech až někam dolů k bederní páteři. Pevně semknul víčka a promnul si kořen nosu. Věděl, že už teď neusne. A věděl to tak jistě, jako jistě znal příčinu své nespavosti… Svatební noc.
Dvě těla propletená na posteli. Milostný tanec vášně a lásky. Dvojí výkřik do ztemnělého pokoje a nekonečné pustiny noci… A on ráno půjde a vystaví prostěradlo, jako důkaz královniny nevinnosti a královy mužnosti.
Zabořil hlavu do dlaní a poprvé za ten mučivý den a ještě trýznivější noc, tiše vzlyknul. „Můj pane…“ zašeptal nahlas, ale v duchu říkal něco jiného. Má lásko…
„Libore… Tobě nevadí, že se musím oženit?“
„Můj pane, zákony této země a této společnosti nedovolují abyste žil s mužem, stejně tak jako vám rodová čest nedovolí zůstat bez následníka. Můj názor je v tomto případě zcela nepodstatný a zbytečný. Nesmíte se jím řídit. Nepotřebujete ho ani znát.“
„Ale Libore, já ho chci znát!“
„Pak pane… Viléme, sám jsem ti vybral ženu, naznačil jsem jí, jaká je situace. Udělal jsem všechno, co bylo v mých silách, aby to bylo ku spokojenosti všech. Nevadí mi to… protože slepě a naivně věřím, že je pořád něco mocnějšího než rodová čest a politické čachry.“
Najednou se ocitl v jeho náručí.
„Miluji tě. A celý svět bych převrátil, jen abych mohl taky převrátit ten hloupý společenský řád! Řád co mi zabraňuje a přikazuje…“
„Netrap se můj pane. Jsi pán a král této země, na to mysli.“
„Jsem zamilovaný člověk… Mám na to právo, jako každý.“
Mladík na posteli si objal kolena a položil si na ně rozpálené čelo. Spal nahý, jako každou noc, ale i když se vítr beztrestně proháněl otevřenými okny, nebylo mu chladno. Spíš si připadal jako v jednom ohni.
Lhal jsem můj pane. Vadí mi to… Vadí mi, že někdo jiný hladí tvé tělo a pije z tvých úst. Že to nejsou mé ruce, které tě teď laskají a že to nejsou mé rty, které ti říkají, jak moc pro mě znamenáš. Vím, že je to jenom jedna noc. Vím, mám tvé ujištění, že mě miluješ.
Ale v životě jsem si nepřipadal víc sám.
Noc už značně pokročila a téměř svítalo. Mladík po dlouhé době znovu usnul a měsíční svit, stále nakukující do pokoje, na jeho tváři vykreslil a zdůraznil zaschlé cestičky od slz.
Můj pane… Má lásko.
Dveře tiše vrzly a pootevřely se. Právě tak, aby se jimi mohl někdo nenápadně protáhnout. A opravdu! Vysoká, štíhlá postava se vkradla dovnitř a opatrně za sebou zavřela. Potom pomaloučku přešla k posteli a zadívala se na spícího.
Král opatrně vztáhl ruku a pohladil svého rádce po tváři, poznamenané pláčem.
Ach Libore… Copak sis myslel, že už nepřijdu?
„Můj pane?“
„Spi, už bude brzy svítat, měl bys odpočívat,“ přiložil mu druhý dva prsty na ústa a zavrtěl hlavou. Měsíční svit se mu odrazil v očích, jako v nekonečném oceánu.
„Viléme, co tady děláš?“ zmohl se konečně mladík na smysluplnou reakci.
Král se lehce zamračil. „Řekl jsem, že máš spát. A já taky.“
„Ano, ale jinde! Jsi ženatý!“
Lehce ho políbil a přitiskl si ho blíž. „Možná. Ale mé místo je u tebe. A já se k tobě budu vždy vracet. Nemůžu bez tebe být, Libore. Nemůžu spát, aniž bych cítil teplo tvé lásky… a to je něco, co nezvrátí ani řád, ani rodinná čest. Nikdo mi nebude diktovat lásku. Sňatky ano. Ale koho mám milovat mi nikdo nenařídí.“
„Můj pane…“
„Spi, Libore.“
Dvě těla propletená na posteli. Milostný tanec vášně a lásky. Dvojí výkřik do ztemnělého pokoje a nekonečné pustiny noci…
Tady nikdo nebude chtít vidět důkaz. A přece je tahle noc důležitější a posvátnější, než jakákoliv svatební. Jako každá noc – strávená z lásky.
Komentáře
Přehled komentářů
To bylo nádherné.
Tak jsem zapla počítač...
(Mája, 8. 9. 2008 17:14)
s úmyslem, že dokreslím jednu postavu..ale nějak jsem si vzpomněla, že jsem tu už dlouho nebyla a celkem toho lituju...Protože jsem si přečetla tuhle povídku až teď a přitom jsem mohla kdykoliv předtím a tak se omlouvám za svoji...ehm...*přemýšlí* neschopnost stíhat číst všechny ty povídky, které se na internetě objevují..
:) Máš moji poklonu, protože je to naprosto dokonalé.
Krásnýý!!!!!!!!!!!!
(Yuiko, 7. 9. 2008 11:31)To-to by-bylo...překrásný!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! xD
Pche - souhlas, Nex
(Fussi-chan, 25. 8. 2008 16:16)
Akorát přemejšlím, jestli by se to mělo zakázat nebo podporovat XD Já totiž mooooc ráda poklady XD I toho malýho andílka, kterej nám je nosí XD
A taky závidím... přesně tomu stejnýmu andílkovi XD no, aspoň, že mám na takový lidi štěstí XD Když už se nemůžu chlubit sama sebou, tak aspoň někým jiným, no ne? XD
*povzdech*
(Nex, 24. 8. 2008 22:10)
Ach, ty zákeřný člověče!
Jeden tě nechá v klidu se vybabrat ze všeho, z čeho je potřeba a ty se klidně vrátíš s tak strašlivě dokonalou proměnou stylu! Jakoby se nechumelilo tu vynecháš vatu a ukážeš světu rovnou křišťál, který v ní leží...
Ach jo. Já se tu snažím a ona si mezitím jakoby nic skočí na další level. :-(
Chmpf. Jen počkej zajíci! :-DDDDD
BAF :D
(LowE, 18. 8. 2008 9:24)
Takže Bobe! :)
v prvé řadě hlavně děkuju že už konečně píšeš za sebe, tedy doufám :D a povídky, který píšeš "vlastnohlavě", ty jsou totiž jak tak na to koukám nejlepší :)
hezký, hezký, takový až mile kraťounký :) takový celý roztomilý :) jinak plně souhlasím s Keiro :D to nejde jinak rozvést, ne? :D
nepopsatelně nepopsatelné! :D
Nepopsatelné
(Keiro, 18. 8. 2008 9:08)
neuchopitelné, prostě dokonalé. Nemám dalších slov...
Život panovníků nikdy nebyl lehký, ale tohle bylo moc hezky zpracované. :) *slza dojetí kape z mého oka (jestli levého či pravého si domyslíš)*
Takže moje chvála a doufám, že zase něco brzy přibude z tvojí samostatné tvorby... :)
...................
(Teressa, 17. 8. 2008 19:32).....ja nemam slov...bolo to prekrasne....chudatka...povinnosti su zaludne....ale pribeh bol dokonaly...uz sa tesim na dalsie =3
Nezbývá mi, nic jiného...
(Danieeru, 17. 8. 2008 17:32)...než souhlasit s Kat. S každou přečtenou povídkou si jsem čím dál víc jistá, že se na tyhle stránky vždycky vrátím a s chutí si přečtu jakékoliv tvoje dílo.
Je možné
(Kat, 16. 8. 2008 21:07)
že už někde bylo, a určitě to už někdo napsal, ale ještě nikdy jsem to nečetla tolik prohřaté tak nádherně procítěné a napsané. Každé slovo dokonale zapadá do té Noci. Jak vždy říkám všechno bylo napsano, ale každý dává svůj otisk do myšlenek postav povídky. A tady jsi ty Bee a je to krásné. Ta povídka je přesně taková jak má být. Je o tom, že něco je vždy důležitějšího a tady je to láska. Děkuji za skvělý prožitek a krásu příběhu byť prostého, ale o to intezivnějšího co se týče pocitů... chybí mi slova a to je důkazem jak se mi to líbilo.
Bee tohle se ti povedlo na 100%. Nemám co tomu vytknout. Malý skvost do tvé sbírky a mé sbírky. Děkuji
Paráda.
(Karin, 24. 7. 2017 22:07)