Třetí + Čtvrtá + Pátá: S koťaty v baráku
Třetí
Marie v duchu spočítala barevné mističky. Bylo jich sedm. Sedm! Zaúpěla.
„Je jich lichý počet.“
„No a?“
„Co kdybychom jedno daly Pankrácovi?“
„Blázníš? Které asi tak? Za dva dny by ti ho vrátil!“
„Proč myslíš?“ podívala se na ni, v očích záblesk zoufalství. Samozřejmě, že věděla proč. Všech sedm koťat jí viselo na nohavicích. Ty džíny měla ráda, ale už se s nimi začínala loučit.
„Kafe, prosím…“ škytla nešťastně a sebrala jedno kotě, které se odvážně drápalo výš, než ostatní.
„S mlíčkem?“
Čtvrtá
Dům byl tichý. A tmavý. Koťata poschovávaná všude možně. Jedno za závěsem, další si udělalo pelíšek na osušce, zbytek se rozmístil v obýváku…
Probrala ji žízeň. Přemíra kofeinu si vždycky vyžádá vodu. Opatrně vylezla z postele, aby Anetu neprobudila a bosa přešla do kuchyně. To poslední sedělo na lince a dívalo se na ni tak nešťastně, že by se snad kámen ustrnul
„Co tu děláš, trubko?“ oslovila ho a natočila si do půllitru vodu.
Mňouklo.
„Mlíko?“ odhadla to.
Znovu zamňoukalo.
„Nemáš kde spát?“ Jsem blázen, povídám si s kočkou. Natáhla k němu ruku. Olízlo jí prsty drsným šmirglovým jazýčkem. Marie se smilovala.
„No tak jo, ale jen pro tuhle noc.“ Nechala kotě ať jí vyleze na ruku a zamířila si to zpátky do postele. Bude to muset nějak vymyslet. Třeba pelíšky? Nebo ještě jednu postel?
Pátá
„To kotě na mě kouká,“ pronesla Aneta tiše a zdvihla se.
„Ano, to kotě na tebe kouká,“ poznamenala Marie, když si ujasnila, které ze sedmi koťat její přítelkyně myslí. „Ale mě vinu nedávej, tys mi je vnutila.“ Prohrábla si vlasy a když viděla, že Aneta nehodlá pokračovat v započaté činnosti, zdvihla se také.
„Navrhuju dát aspoň jedno Pankrácovi!“ zakvílela Aneta.
„Nejde to, do dvou hodin by ho vrátil.“
„Proč?“
„Protože by ho nebavilo lovit ho pokaždé na pitevně.“ Marie se ďábelsky zachechtala a vlepila jí malou pusu pod ucho. „Každý dobrý skutek bude po zásluze potrestán. To nevíš?“
jo!
(Muraki, 15. 6. 2011 19:06)