Jdi na obsah Jdi na menu
 


První: Feministka

28. 2. 2011

 

První: Feministka  

 

Jedno bylo jasné. Setkání s Marií Hradskou „nepřežilo jedenáct upírů, osm vlkodlaků a menší havěti“ nepočítaně. Mohla být nepříjemná, zlá, naprosto nesnesitelná, ale v tom, co dělala, byla bezkonkurenčně nejlepší. Zatraceně dobrá, ačkoliv sama na zabití, tak se o ní vyjádřil Pankrác, když byl doslova přinucen s ní na jednom případu spolupracovat.

Kupodivu to přežil ve zdraví, těch několik hádek (čtyři přesně, při kterých se otřásla kancelář) spravily hrnky kafe a pár nocí s normální ženskou, která ví, že chlapi nejsou jen otravná stvoření, která byla na svět seslána, aby feministkám ztrpčovala jejich už tak dost nelehký úděl.

 

Aneta o tom taky věděla své. Feministka sice nebyla, ale chlapi jí ztrpčovali život i tak. Dennodenně odmítat pozvání na kávu, do divadla, na koncerty, či prostě jenom nabídky pomoci s tím, nebo tím, bylo únavné. Snášela to ale statečně, pokud jí někdo třikrát za sebou neřekl, že s tou krabicí vzorků by se neměla tahat, že pro nic moc těžká, a ještě k tomu nádavkem nedodal obětavým hlasem, že toho utopence může pitvat někdo jiný. Že je jediná patoložka v tomhle baráku, prostě radši pomíjeli.

 

* * *

 

Feministka vždycky neznamená jen zapálenou bojovnici za rovnost a práva žen.

 

„Těžký den?“

Aneta ji zlehka pohladila. Před pár měsíci se nechala ostříhat a vlasy zničené roky umělým barvením se už konečně začínaly vracet ke svému normálnímu odstínu.

„Dalo by se to tak říct…“

Opřela se o ni a na chvilku zavřela oči.

„Kafe?“

Ona byla důvod, proč odmítnout každé pozvání na kávu, do divadla, nebo na koncert. Protože věděla, že není tak nepříjemná, ani zlá a snášela ji docela dobře.

„Postel?“

Marie se konečně taky trochu usmála.

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

...

(kami, 8. 3. 2011 19:53)

Páči sa mi, aký veľmi ľahký máš spôsob rozprávania. Čítalo sa to rýchlo a to aj bez toho, že to bolo kratučké. Malo to dej a iskru.

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA