Jdi na obsah Jdi na menu
 


Druhá: Utopenec... A Barry Manilow

28. 3. 2011

Druhá: Utopenec… A Barry Manilow

 

You just to good to be true…

 

Aneta udělala další řez a spokojeně ponořila ruce do rozkládajících se orgánů. Máří by z toho nepochybně nadšená nebyla, ale co oči nevidí, srdce nebolí.

„Ale tak tohle je…“ ozvalo se ode dveří.

„Sakra, neměla jsi být ještě na poradě?“

„Mám sto chutí zamířit na záchod.“

„Máří, no tak, někdo to dělat musí…“

„Co vede člověka k tomu, aby se stal patologem?“ zatvářila se pochybovačně.

„Co vede člověka k tomu, aby se stal policajtem?“

Marie se nepatrně ušklíbla. „Já to vzdávám.“

„Výborně, tak já ho dodělám, pošlu ti zprávu a…“

„OPOVAŽ SE.“

„Půjdeme na jídlo?“

„Dokud nevlezeš celá do dezinfekce.“ Postavička v koženém saku se otřásla.

„Dej mi aspoň pusu.“

„Na co umřel?“ zeptala se Máří opatrně.

„Topil koťata.“

„Cože?“

„No vážně, topil koťata a spadl za nima.“

„Že já nemlčela…“

 

… can’t také my eyes off you.  

 

„No, ale ta koťata to přežila.“

„Hm?“ Marie se opřela o druhý pitevní stůl a usilovně předstírala, že tam není.

„No, tak mě napadlo, když máš ten dům…“

„Zděděný, nedostavěný, rozpadající se,“ doplnila ji tiše a v duchu se zaobírala myšlenkou, že by s tím mohla taky už něco udělat.

„Ale velký.“

„Anet, míříš tím někam?“ Pak si uvědomila, že pitevna není docela tichá. Z jednoho rohu se ozývalo nešťastné mníkání. „NE! To odmítám!“

To už se jí první kotě otřelo o nohu.

„Vidíš?! Budeš se jim líbit,“ ujistila ji Aneta s líbezným úsměvem.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA