Jdi na obsah Jdi na menu
 


Po sté a tisící prvé...

13. 2. 2014

Poprvé mu dal pěstí jako slečna Jeanette, toho času účetní v proslulém pařížském hotelu. To ještě neznal jeho jméno, ani jeho osud.

Podruhé mu usnul vyčerpaný a vystrašený na gauči v kanceláři. Tehdy z něj udělal Jeroma Fandora, novináře.

Potřetí ho Fandor podepřel, když se skácel u popravčího lešení. Fantomas jim znovu uprchl před nosem, ale on byl schopný vnímat jen jeho.

Počtvrté…

Popáté…

Pošesté…

Posté…

 

* * *

 

Tohle ráno chutnalo po mandlovém likéru, polibcích a kávě. Slunce se pokoušelo prodrat mezerou v závěsech. Od řeky šla zima a stoupala pára. Nebe bylo vysmýčené do modra.

A komisař Juve se převalil na bok, objal Jeroma Fandora kolem pasu a políbil ho na ústa.

Novinář se ospale pousmál a přitiskl se k němu.

„V noci ti to nestačilo?“ zeptal se pak.

 

Tři týdny čekání… Málem se ani nezamkli.

Svíral jeho hlavu, a zatímco ho líbal, až se mu nedostávalo dechu, on z něj takřka servával všechno přebytečné.

Rozepnout kabát. Stáhnout kalhoty.

Cítil z něj víno, cigarety a jeho kolínskou. Vůně jemu tak důvěrně známá a přece se mu z ní znovu zatočila hlava.

Horké ruce mu vklouzly za košili, pohladily ho po prsou, objaly v bocích. Prudce oddechoval, zatímco se snažil vymanit z kalhot, které mu ležely kdesi u kotníků.

A potom se celý svět zastavil a celý život se promítl do toho pohybu.

Nahoru.

Dolů.

Horečné chňapání po ústech toho druhého, horké ruce, které drží rozpálené tělo. Slaný pot, možná slzy. Dlouhé tři týdny.

A potom…

 

Komisař Juve přimhouřil oči.

„Dal bych si kávu,“ odpověděl potom.

„To jsme dva,“ zahuhlal Fandor a přitiskl se k němu ještě těsněji, pokud to vůbec bylo možné.

Káva byla v kuchyni, v poličce vedle dveří, nikdy ji neukládal jinam. A taky stála na nočním stolku. Fandor do ní už včera nalil svůj oblíbený mandlový likér.

A napil se, než ho políbil.

 

* * *

 

Výprava do Anglie sice nepřinesla kýžený výsledek, nebyli Fantomasovi blíž ani o kousek a neměli ani naději, že tomu snad bude někdy jinak.

Ale…

Byli proti němu dva.

A aniž to Mistr zločinu tušil, v tuhle chvíli měli v rukávu hned několik trumfů.

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

kratke.....

(ester, 16. 2. 2014 7:14)

...ale mile:-)

...

(Profesor, 15. 2. 2014 11:28)

Moc pěkný střípek.

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA